Totalita v přímém kolotočovém přenosu

Co chvíli narazím na milý projev vstřícného politika o tom, jak máme být rádi, že už nemáme totalitu, a můžeme si užívat demokracie a a a a a a a a a a a a a a – a vůbec.

Jak máme být rádi za svobodu svých názorů. Že nám nikdo nebrání, že mluvíme, cítíme, vnímáme, a to všechno svobodně, aniž by nám někdo bral svaté právo na svobodu.

Svoboda, svoboda!

A hele – a kolikrát se to tady už napsalo, a kolikrát jsem to psal i já, a má to ještě význam psát, opakovat, křičet do světa, že s tou svobodou je něco špatně, že pro někoho platí a pro někoho ne – a že pro někoho platí v něčem a pro někoho zase jen v tomhle. A že to není svoboda. A tahle svoboda nese jiné jméno.

A proč tedy neříkat svobodě jejím pravým jménem? Proč neodhalit podstatu dění v evropských zemích? Proč se jen skrývat a nedopřát si poslední záškuby naší svobody před tou novou.

Protože, pokud lidé nemají právo říkat vše, a mají právo říkat jenom cosi, protože pokud lidé nemají právo na všechny informace, ale jenom na vybrané někým jiným, protože pokud lidu je ukazována strana, kde mají stát, kde chodit, a jaké straně se naopak mají vyhýbat a kam vůbec nechodit – říkejme téhle svobodě pravým jménem, skandujte ji, vítejte ji, poněvadž ji tu máme a vládne:

Fašismus, fašismus!

Žijte s touhle novou svobodou a zvykejte si na její zákony. Nejsou složité. Jste s nimi, nebo proti nim. Nic víc. Nejstarší zákon od počátku věků, podle něhož se zařadíte do dvou proudů, jež se začnou brzy potlačovat. A jedna strana vyhraje, ta nová, a s výhrou se slova změní na:

Fašismus, svoboda.

Co dřív bylo bílé, teď bude černé, obrátí se zem naruby a na světle dění se objeví noví vládcové. Ulicemi se ponesou nová slova, nové názory, a pokud se setkají s nepochopením, nastoupí prostředky, aby slovům nic nebránilo a měly možnost téci dál a dál a každého, kdo by chtěl naslouchat obalit jej jako do teplé deky bratrství. A je to tu, vrátila se, nová, multikulturní:

Svoboda, svoboda.

Ten, kdo nebude chtít, má smůlu. Není dostatečně svoboden, aniž se lidé kolem něj o jeho osvobození snaží. Nerozumí, bouří se, je proti všem těm novým věcem a zákonům a kulturám a volá ve své nespokojenosti po svobodě, po pravé svobodě, která je však pro ostatní pouhým hýkáním slova:

Fašismus, fašismus.

A tak pořád dokola.