Teroristi Mašíni a mrtvý tramvaják ve jménu boje

Příprava filmu o skupině bratří Mašínů na sebe přilípla i možnost, že by členy skupiny měl vyznamenat sám prezident, a pro mnohé tak přepsat význam historie, a zvláště některých trestných činů.

O úvaze, že by bratři Mašínové byli teroristé, jsem sám zatím nesetkal, ale svými postupy se k tomuto způsobu odporu hodně přibližují.

Terorismus nelze považovat za taktiku či způsob boje vedeného směrem k vítězství. Hlavním úkolem terorismu není vyhrát, nýbrž šířit strach. Nevím o žádné teroristické skupině, která by vítězně zvolala, že vyhrála válku a na základě vítězství udělala další kroky jako třeba sestavení vlády, volbu prezidenta a tak dále všechno to, co se tak po vítězné válce dělá, jako třeba popravy.

Terorismus ani nejde považovat za součást revolučního boje, jelikož revoluční boj je spojován s propagandou a ta teroristům chybí – nebo alespoň ke mně se ještě nedostaly letáky nebo dneska spíš odkazy na internetové stránky na politická prohlášení, s jakým sociálním cílem byla ta a ta budova vyhozena do povětří a mrtví v ní se stali padlými bojovníky za správnou věc, tudíž mučedníky, kteří jistě rádi položili svůj život za šťastnou budoucnost.

Mašínům tohle chybělo. Jejich válka proti komunistickému systému byla podle mého teroristickým bojem ne za lepší život, nýbrž za možnost jiným znepříjemnit život strachem před dalším útokem.

Zabíjení, dle někoho vraždění, se stává klíčovým problémem v poloze, jak na Mašíny koukat. Jestli jako na revolucionáře, hrdiny nebo jako teroristy.

Komunismus, jak už jsem psal jindy, je stále univerzálním strašákem a nejvhodnějším tématem diskuze – veškeré zabíjení se dalo (a teď se to děje ještě víc) ze strany Mašínů podložit či omluvit významem boje proti komunismu.

Nejvíce je diskutované zabití/vražda účetního převážejícího výplaty. Podle některých šlo o loupežnou vraždu. Jak jinak nazvat zabití, po němž uloupíte peníze a využijete je pro sebe. Jediná možnost, jak něco takového omluvit je právě onen význam boje proti režimu.

Omluva – zabili jsme ho, neboť jeho práce přispívala dalšímu fungování komunistické ideologie, která nám vadila a nedovolala nám žít ve svobodě, ale naopak nás svazovala bolševickými pouty bez budoucnosti.

Je to prosté a univerzální.

Tím se dostáváme o onomu mrtvému tramvajákovi v názvu. Představte si, že by bratrům Mašínům překřížil cestu tramvaják vracející se se svým vozem do vozovny. Třeba by jim zabránil v jízdě s motorkami, které si dle některých zakoupili za uloupené peníze pro rychlejší přesuny. Nemuseli mít jenom dobrou náladu, mohli se cítit být omezovaní jízdou, kterou vede tramvaják, co každý den vozí lidi do zaměstnání a ti svojí prací budují nepřítele, to jest socialismus.

Zabití je jasná výzva k revoluci. Jeho na krku podříznuté mrtvoly nemusíte litovat. Byl to služebník režimu a nepotřebuje slitování.

Teď se dostáváme k ocením za statečnost. Více než úvahy, jestli dát, nebo ne, ocituju pana Jaroslava Kolena, který na diskuzním fóru pod článkem o Mašínech napsal:

Vyznamenání pro Mašíny je stejné, jako když Putin vyznamená toho vojáka, co ho Ukrajinci odsoudili na doživotí.

Čímž se dostáváme dál a já položím otázku – pokud si Mašínové zasluhují ocenění za svoje kontroverzní činy, zasloužil by si ho dneska člověk, který by zabil občana Ruska? Nemusí mít důvod. Prostě by zabil Rusa, co šel kolem něj na ulici. Jako důvod by uvedl, že to je Rus. Nic víc dneska nepotřebujete.

Byla by to vražda?

Za jistých okolností, o kterých jsem mluvil, tedy ne. Byla by to jasná výzva boje, že onen nehodlá mít na svém území osoby z nepřátelského státu.

Já nijak nepochybuji, že Mašínové cenu dostanou. Budou mít i hrdinný filmový pohled. Stane se to ve jménu nového pohledu na budoucnost a současně zpětného pohledu na historii, která nám dost zamotá hlavu.

Bude se totiž mnohé díky ní interpretovat jinak, než jak by mělo.