Terorismus není taktikou boje - jen srabáctví

A nikdy nebyl. Terorismus nevyhrává války, ten má za úkol jedinou věc -  roznášet strach, nic víc. Ale taktikou boje proti čemukoli není ani náhodou.

Je to asi stejné, jako by boxer chtěl vyhrát zápas tím, že seskočí z ringu a začne mlátit jednoho diváka za druhým a přitom vykřikoval, já chci vyhrát. Úplně to samé.

Chtěl jsem původně napsat, že tohle se nedělo ani za druhé světové války, ale nebyla by to pravda. Ve jménu vítězství se likvidovali nejen vojáci na frontě, ale i civilisté v koncentračních táborech. Takže jsme vlastně zase ve válce.

Akorát v té druhé světové jsme si nepřátelskou armádu nevozili za naše peníze do našeho týlu a ještě ji sami nekrmili a neposkytovali humanitární pomoc.

Teroristický útok nás probudil, a co si budeme povídat, probudil i Českou televizi. Ono tohle už nemůžete zakrývat jinými zprávami a ignorovat jako doposud události jako obří demonstrace proti uprchlíkům a nepokoje v táborech po celé Evropě. Tohle už jen tak nezakryjete a musíte ukázat barvu.

Můj kamarád mi řekl, že pokud chci skutečně pravdivé vysílání, musím sledovat ruské zpravodajství, a sám hned dodává, že kdyby mu tohle někdo řekl před deseti lety, považoval by ho za šílence. Ale doba se změnila. Černá je bílá a bílá černá, vítejte v zemi za zrcadlem. Všechno je jinak – a je dost možné, že ještě budeme Rusa prosit o pomoc.

A pak si to vysílání pustíte, a hele, ona ta Evropa není tak klidná, jak to vypadá – a uprchlíci nejsou tak zničení, jak se v naší TV dělají. Čím to sakra bude. Že by to Rus nahrál, někde ve studiu, třeba ty demonstrace, on vždycky davové scény uměl, tak bych se ani nedivil. Tohle přece nemůže být pravda, Čech Čechovi by přece nelhal, a stejně jako Rusák i my musíme mít přece v zahraničí nějaké zpravodaje – to tam jako za naše prachy chrápou a prd dělaj?

I když Česká televize mluví, jakžtakž, opět se nevyhýbá vlastnímu stylu. Na netu jsem ji pustil v okamžiku, kdy se redaktorka ptala jakéhosi znalce, zdali situace ve Francii nebude znamenat nástup novodobého Hitlera, který bude řešit krizi po svém, a jestli máme mít strach z radikalizace společnosti.

Pán odpověděl, ale ne tak, jak bych asi odpověděl já. Sedět tam, tak řeknu, podívejte se paní, strach z radikalizace mějte, protože radikálové teď proti nám stojí a rozhodně se s námi mazlit nebudou – a pokud i my nebudeme radikální, smáznou nás tak rychle, že se ani nebudeme stačit divit. Ano, mějte strach z radikálů, a hodně rychle se teď radikálem staňte taky, nebo bude zle.

Ale k tomu rozsévání strachu. Teroristé jsou obyčejní srabi, nic víc. A chtějí, abychom se báli taky. Já nebudu. A už zítra budu psát jako obvykle o naprosto běžných věcech – třeba o dětství, i když to nikoho nebude zajímat. Je mi to jedno. Jen budu dokazovat, že mě prostě banda srabů nedostala. A až přijde čas, a on přijde brzo, budu mít možnost svoji odvahu dokázat daleko víc.