Začnu netradičně, přímo by se řeklo, že mimo mísu. Ale asi tomu chtěla prozřetelnost, abych se dneska probudil (byl probuzen) ráno (v noci) o půl třetí a šel o patro výš uklidňovat hádku tří mužů. Neřešme proč. Prostě trojúhelník.
Jak už jsem psal dříve, s bytem o patro výš jsou hlučné problémy dlouho. Nejprve starší paní, jíž pravidelně navštěvovaly přízraky a stařecká demence, která jí nutila pouštět televizi s hlasitostí sto, nyní vášnivý svazek milenců ve stylu Verlaine-Rimbaud, u něhož zatím chybí střelba a přestřelky se spokojí zatím s verbální úrovní. Ale jak jsem řekl, ten byt má něco do sebe, takže se připravuji na ledacos.
A jelikož už po nějaké hodince spánku nezaberu, pustil jsem počítač, a stejně jako vás dneska, praští mě do očí zpráva o masakru v Nice. Zase masakru.
Psal jsem výše o prozřetelnosti, a myslel jsem to tak, že možná něco nahoře chtělo, abych se mohl podívat na věc s předstihem, než začne z téhle události další masakr – a to masakr mediální.
Protože tohle jsou v okurkové sezóně žně. V období, kdy zpravodajská média pracují pravidelně pouze se dvěma tématy, a to buď s dlouhodobým obdobím vysokých teplot, kdy jsme informováni, že je teplo a vyvolává se déšť – nebo s obdobím, kdy prší, a jsme varováni nad zvýšenými hladinami řek a následnými povodněmi – tak v takovém období je podobná zpráva požehnáním.
A za několik hodin zápal zpravodajství vypukne naplno s jasně danými tematickými větami:
Všichni letem světem budou událostí šokováni. Událost nebude spojována s migrační krizí ani islámskou vírou. Všichni politici se budou předhánět s prohlášeními o zachování evropských hodnot a tradic. Lidé budou zděšeni. Pan premiér nás se svým neměnným výrazem ve tváři bude informovat, že bezpečnost v ČR je zajištěna. Zazní výroky o potřebě bojovat s terorismem. Krizových štábů se vyrojí víc než octomilek z květináče.
Plus k tomu hádám, že ČT24 pojede v dlouhém bloku reportáží a rozhovorů a názorů. A večer na Nově přijde krásná reportáž podmalovaná hudbou z nějakého smutného filmu, se zpomalenými záběry, a zoufalstvím, že z obrazovky přímo pokape.
A do toho tohle:
Na sociálních sítích odvážná prohlášení o vyhlazení islámu jako takového. Statusy, že je potřeba s každým zatočit. Sluníčkáři se vytasí, že netřeba každého házet do jednoho pytle, že znají i hodné Muslimy, a všech tří si váží, jak jsou chytří.
Komentáře pod statusy jako: "GRRRRRR!" "Je mi těch lidí lýto" "Tohle je šílený svět, aby se jeden bál na dovolenou!"
Vznik nových stránek s názvy jako: 'Svíčka pro Nice', "Francie jsme s těbou". Několik profilových fotek zahalí francouzské vlajky a politici nám slíbí vzpomínkovou akci se světelnými efekty – z čehož bude mít radost Pepsi, protože ty barvy budou stejný jako na jejich logu.
A do toho přirozeně černý humor:
Další díl Top Gear natáčený ve Francii. Pokračování filmu o Olze Hepnarové s názvem Já, Muhammad Hepnar. Vidět Nice a zemřít. Pneumatiky, které nekloužou na žádném povrchu. Nice - nejlepší jízda na krvi.
A co potom:
Myslím si, že to tušíte sami. Jenom velcí optimisté si začnou myslet, jak moc se věci změní a s nimi se změní i dosavadní politika všeho.
Já vám spíš řeknu, jak to dopadlo s tím večírkem o patro výš.
Chlapci se po mé návštěvě a žádostí o klid přemístili s hádkou na ulici. Takže začali rušit víc lidí. Chvilku se pošťuchovali, vykouřili několik cigaret, jeden z nich pravidelně odcházel na noční tramvaj a opět se vracel jako na divadelní nástupy, ukazovaly se nějaké věci na displejích mobilů, a pak se snad vrátili domů. Teď je o patro výš klid.
Nic jiného se dít nebude. Pouze nastane mezidobí s obavami, kdy vznikne další podobná hádka. A ta se poté rozjede ve stejném, či podobném scénáři. Nic víc.
Stephen King napsal: Peklo je opakování. Pořád dokola.
