Tak tomuhle říkám pecka – ježdění nebylo nikdy pohodlnější a bezpečnější. Tohle bych si řekl, kdybych nařízení vlády bral doslovně, jak si to přeje.
Takhle jsem vzal na první dobrou zprávu vlády o nových nařízení ohledně vlny epidemie. Nikde ani slovo o udělených výjimkách. Jenom o té možné na Hradě, na oslavy založení státu, který se dávno rozpadl.
(Což mě napadá, pokud bereme tedy věci takhle, nebylo by už vhodné udělat státní svátek připomínající olympijskou medaili z Nagana. Akorát nevím, jestli by to mělo být 22. nebo 23 února. Kvůli časovému posunu hraní zápasu. Ale pořád únor, tam svátek není.)
Někdo by namítl – "Ale to je přeci samozřejmé, že se to má v MHD jinak. To přeci ví každej blbeček, Hewlite!"
Ano? A co je dneska samozřejmé? A co ví každej blbeček? Vláda mění rozhodnutí rychlostí neuronových synapsí: Co má platit pozítří, bude platit už včera. A co mělo být zítra, to se ruší, ale dá se to na neděli – i když možná na pátek, protože včera jsme používali věci z pozítřku, a tak je jasný, že zítra to bude jiný. Je vám to jasný, že jo?
(To je jako ta hádanka – umíte říct jména dnů, aniž je vlastně řeknete?)
Já to beru s tou tramvají jako hotovou věc. Šest lidí a dost. Pokud bude víc, volám zásahovku – tady už jde o zdraví, ne o včerejší článek (ha ha).
Ale zase jak se dostanou hoši v kuklách do tramvaje? To by tam těch lidí bylo víc, a to nejde. A výjimka zase žádná – kromě tedy pro sólo starého hradního pána.
Co mám jako dělat? Já se bojím, že když tam pustím víc lidí, tak poruším nařízení. Vláda přeci chyby nedělá – ta má situaci pevně v rukách, takže by o výjimkách veřejnost spravila, kdyby nějaké byly. Ale asi nejsou, když je neříkají. Platíme jim dost, a oni si dost i berou, aby tohle přeci měli pořešené. Nebo jsme si tom alespoň mysleli. Nebo při nejhorším, to alespoň s úspěchem předstírali.
Lidi, běžte dneska do restaurace, nadlábněte se, nechte bohaté spropitné, projeďte se MHD (můžete taky nechat spropitné, nechci vás směřovat, ale mám osmnáctku, takový vyšší, na krátko střižený, kulaté brýle, na čele spálenina, kterou mám už od miminka, když se mě snažil zabít jeden čaroděj) – tohle všechno dneska udělejte, protože přijde čas, a bude to brzy, kdy se na všechny v tomhle nedostane.
A třebaže je tento článek ironií – velmi snadno se může stát, že bude brzy realitou. Já dělat takovéhle nedotažené věci na tramvaji, tak nejen že nevozím víc jak šest lidí, ale nevozím nikoho, protože jsem bez práce a hledám si místo někde na nějakém ministerstvu.
(Odpověď na hádanku, týden je – před předvčerejšek, předvčerejšek, včerejšek, dnešek, zítřek, pozítřek a popozítřek
