Zachovejte paniku, stejně všechno špatně dopadne – ale ještě to není tak špatné, jak titulek tohoto příspěvku hovoří. Válka není a já řídím.
Ale podle kroků naší Vlády by se mohlo zdát, že už válka je, neboť schválila, že z ní budeme odvádět daň. A co vím, daň se odvádí z něčeho, co je. Nemůžete odvádět daň za něco, co není. Pokud by tohle bylo naopak, znamenalo by to, že Vláda může třeba v budoucnu uzákonit daň z vlivu Loboše žlutočerného na malajský deštný prales. To není legrace, to tak je.
Tedy nová daň se jako válečná daň netváří – protože se o ní hovoří jako o dani z neočekávaných zisků. Ne už však tak na twitterové stránce pana předsedy Vlády, kde najdete kopii písemného poděkování panu Stanjurovi za rychlé vyřízení... čeho?
No..., válečné daně.
Navíc se dozvíte, že jde o daň skutečně zaviněnou válkou, daň, která nám pomůže s placením energií – ale hlavně, a to nekecám, je ukázkou solidarity.
Ze slova solidarita si dělali legraci už ve filmu „Hoří, má panenko“. Tam o ní hovořili jako o „soudružské pomoci“, a mám pocit, že se nám současná Vláda vybarvuje až moc sociálně, než by si její voliči nyní představovali.
Jenom připomenu, že koncem minulého roku a začátku tohoto, jsem už psal o tom, že současná Vláda naši zemi doždíme, a teď to dělá, a dělá to se souhlasem mnohých z Vás, co máváte cizími vlaječkami a dokola mluvíte o bratrské pomoci. Drží Vás tím pod krkem, jelikož nemůžete změnit názor – ten v tomhle případě může měnit jenom nelida nebo skrytý člen „Páté kolony.“ A to přeci nejste, tak držte – a nejlépe i hubu.
Vláda má na současný stav věcí a financí jednoduchou odpověď. Buď za to může Babiš, nebo Putin. Odpovědi Vlády se dost podobají písemnému testu v hodinách křesťanské školy, poněvadž tam na všechny otázky je jediná odpověď a to – to Bůh. Akorát v otázce číslo devět, kdo svádí lidstvo od nepaměti, je odpověď – to Ďábel. Nejhorší možnou známkou z testu je tak jedna mínus. Naše Vláda je tak pořád jedničková.
Jinak ještě dodám, mě Vláda drží pod tím krkem taky. Budu platit stejně jako Vy. Daň samozřejmě bude mít vliv na ceny těch nejzákladnějších věcí potřebných pro život.
Někteří by teď napsali, že mohu být rád, že tu válka není, protože právě proto platím, aby tu nebyla, a že lidé tam jinde bojují za mě.
Aby bylo jasno, nebojují za nás. Kdyby tam měl za nás někdo bojovat, byla by to profesionální armáda NATO. Jenom pro vzpomínku, přesně ti vojáci podobní těm, které jste tu někteří kdysi dávno oslavovali za to, jak bojovali (a padli) na zahraničních misích. Ti by za nás bojovali.
Jenomže NATO není ve válce, ať se Vám to líbí, nebo ne. Já vím, že byste jí chtěli, ostatně jako mnozí majitelé „modrých knížek“ či jiní mírotvorci – úplně to z některých z Vás kape, jak byste ji chtěli jenom proto, abyste mohli napsat, že jste měli ve všem pravdu. Je mi ale líto, nebude.
Navíc, jak tak jezdím po městě, vidím, že fronta se už posunula skutečně i k nám, neboť jsem v noci vysazoval unavené bojovníky v Holyni, kde pravděpodobně začali kopat v poli zákopy. Hádám podle toho, že se drželi při zemi a pohybovali se plazením.
Někteří by teď asi napsali, že vůbec nešlo o bojovníky z jiné země. Že šlo o placené provokatéry z řad již zmíněné „Páté kolony“, kteří se snažili svým hereckým umem lidi jiné národnosti zesměšnit a ukázat je jako opilce.
V jiném případě by šlo umělecky napsat, že pokud někdo svádí boj s démonem v sobě samém, jde taky vlastně o válku srovnatelnou s tou velkou.
Ještě k válce atomu.
Některá média píši o použití jaderných zbraní takovým způsobem, že mám čas od času v záchvatech paniky o blízkosti onoho útoku pocit podobný jistotě. V některých případech vzdáleném v řádu hodin, v lepším případě dnů. Proto jsem včera volal do zaměstnání a oznámil absenci na lince 16. Jako důvod jsem uvedl strach z útoku a neschopnost najít klíče od sklepa.
Víte proč od sklepa?
Média sice píší o jaderných zbraních, ale mohu Vás uklidnit, že důkaz, jak své psaní nemyslí vážně, je právě ve stylu psaní o nich. Kdyby média chtěla skutečnou paniku, mluvila by nejen o jejich působení, ale i o tom, co máte v případu útoku dělat. Vzpomeňte, jak právě tohle psala v době pandemické, kdy nám radila o všem, co máme kdy a jak dělat. Avšak dneska o přežití po jaderném holocaustu ani slovo.
A tak jsem si musel vzpomenout na slova pamětníků, kteří tahle témata měli po různých školeních v malíku.
A tím nemyslím školení, která jsem jako dítě zažil i já, kdy jsem vyfasoval plynovou masku, navlíknul se do pláštěnky a ruce a nohy zabalil do igelitových sáčků – to období bezstarostného dětství, když jsem se se spolužáky držel za pytlíky a radostně jsme společně vyrazili vstříc domnělému radioaktivnímu spadu.
Starší ročníky měly v šedesátých letech minulého století jiná školení, na nichž jim byla zcela svobodně doporučena jediná eventualita, aby v případě poplachu před jaderným útokem popadly dva litry vody a pecen chleba a šly se schovat sklepa.
Jeden nejmenovaný se zeptal, že podle posledních výzkumů by po podobném útoku bylo potřeba nejméně pět let (dneska už víc), aby přes mrak kouře z hořící země kouře pronikly první paprsky slunce, zdali by na tu dobu pěti let dva litry vody a bochník chleba postačily. Onen nejmenovaný byl namísto odpovědi ze školení za nemístné dotazy vyloučen a v kolektivu nebyl již pro svoji veselou povahu oblíben.
Já jsem nenašel klíče od sklepa a ani chleba – a tahat se jenom s vodou k zamčeným dveřím se mi nechtělo. Tak jsem zavolal do zaměstnání, že na šestnáctku půjdu a v případě, že se na obzoru objeví jaderný hřib, podle lidových mouder se k němu postavím čelem, jelikož nic tak velkolepého (ačkoli tak bych to já nenazval) už v životě neuvidím. Vůbec neřeším to, že i v tomto okamžiku by se mě někdo z vozu zeptal, jestli pojedeme. V prvním závanu tlakové vlny a nesnesitelného žáru bych odpověděl, že to prodlení nebude určitě dlouho trvat.
To by tak o té válce tady bylo tak všechno. Nebo všechno, co dneska mám. Diskuze je otevřena a netřeba se žinýrovat. Já se sice nezúčastním, ale klidně popusťte uzdu fantazii a udělejte si dobře. Jenom o jediné bych Vás poprosil. Než napíšete nějaký komentář, napište před něj do závorky zkratku strany, jakou jste volili v loňských parlamentních volbách. Jenom abychom tak mezi sebou věděli. Jedna věc je být statečným na jiné, druhá být takový i sám na sebe.
Protože se také může v budoucnu stát, že za statečnost vymyslí Vláda nějakou novou daň.
