Tak pan Bartoš zdravici Maďarsku nepošle

Údajně proto, že se nelze ztotožnit s maďarským postojem vůči dění na Ukrajině – nebo možná, že se většina maďarských voličů neztotožňuje s panem Bartošem.

Ať je důvod jakýkoli, myslím si, že Maďarsku je to dost jedno, jestli bude mít o zdravici méně nebo víc – zvláště po tom, co se z naší země směrem k nim ozývaly hlasy, že jsou jejich voliči hloupí a vůbec nevědí, co je demokracie a jak vypadá.

Teď se však zdá, že to neví ani ta země, odkud se tyhle hlasy objevovaly, neboť podle názoru jedné na krátko stříhané paní je jakž takž v pořádku, že zvítězí ten, kdo má více hlasů, ale MUSÍTE brát v potaz i ty, kteří většinu nevolili.

 Pokud tohle slyšíte od někoho, kdo je Vaším zákonodárcem, buď ho nominujete na Nobelovu cenu za mír, nebo si zaklepete na čelo a myslíte si něco o jedincích, co hrabou hlínu pod sebe, aby byli hodně vidět, dokud se na ně někdo dívá.

Tohle je demokracie po česku – a pokud mohla v minulosti Nobelovu cenu získat Evropská unie (a já chtěl, aby ten rok, co ji EU získala, za ekonomiku dostalo zase Řecko, které prožralo svoje dotace a pokud si na to vzpomínáte, nikdy nic nevrátilo), máme v dalších ročnících velkou šanci.

Taky si říkám, jestli by se nemělo správně napsat: Demokracie po Česku – s velkým Č, jako že by bylo jasné, jak to tady zrovna máme.

Nicméně pan Bartoš se s blahopřáním panu Orbánovi neukáže. Asi mu vadí, že politika současného Maďarska není tolik pravicová jako politika jeho (no a pak těch ostatních, co jsou ve vládě omylem taky, protože všechno přeci patří Pirátům, a já si říkám, co je to za piráta, který si neumí vzít všechno, a ještě se dělí, to se na moři nedělalo a kdo zlobil, prošel se po prkně) – a ta politika, co není pravicová, není správná, protože se tam evidentně kouká na zájmy občanů té země a vůbec, ale vůbec, to si představte, ta politika nekouká do světa.

To se nesmíte na pana Bartoše zlobit, že mu tohle vadí. Přeci neděláte politiku proto, abyste někomu doma pomohli, ale abyste na sebe ukázali a lidi, nejlépe ti v zahraničí, o které Vám vůbec nejde a oni na Vás taky kašlou, Vás samotného měli za osobnost a pokrokového státníka.

V naší demokracii po česku (Česku) jde o to, co si lidé o Vás myslí, ne zase tolik o to, co je po Vás vidět. Kdyby se míra obliby a spravedlnosti měřila skutky, můžete na volby zapomenout.

Ačkoli tohle vlastně vzkazuje paní s krátkými vlasy, že o volby tolik nejde, když máte po vítězství řešit i tu druhou stranu. A opět, demokracie po Česku – paní něco vzkazuje jiným, ale sama doma se toho tolik nedrží. Taky jak jsme si řekli, nejde o uznání od Vás, nýbrž od někoho, kdo je Někdo, a ne Vy.

Maďaři si vybrali podle svého a teď záleží, jak se strany dohodnou. Na voličích ale už teď je vidět, že nejsou jako my, že by přebíhali sem a tam, a chtějí svoje. Stejně jako to chtějí politici. A obě tyhle strany vědí, co to je.

Tahle vzájemná shoda jim pravděpodobně funguje. Nám ne. Takže pak se nemůžete divit, že víc půjde o myšlenky než o činy. A to platí pro všechny a ve všem.