Tak dneska potřetí – a ne naposled, ale kdo ví

Takže štědrodenní blog. Na posledních dvou můžete vidět, jak to se mnou šlo, do kopce. Zatímco před dvěma roky depka jako prase, vloni menší, spíš jak sele, dneska to docela jde.

Stalo se stalo, věci se nedají odestát, některým je už je i víc let, a Exka už mě moc nepřekvapí. Ne že bychom se nějak kamarádili, ale prostě nepřekvapí – ona vůbec má takový šokový stavy, třeba letos se rozhodla, že nemůžu na vánoce žít bez dvou zásadních informací, a to že nevlastní syn boural ve Švýcarsku (proč to nevím, a vůbec nevím, co dělá ve Švýcarsku), a že se ona ve filmu Padesátka Vojty Kotka objeví nahá (proč, to taky nevím, a nevím, proč mi to říká, když jsem ji nahou několikrát viděl) – prostě veselé vánoce, exmanžílku.

Ona té pohodě taky napomáhá vůbec ta sváteční nálada okolo – zvláště tady ve Vysočanech. To byla vždycky drsná čtvrť. Je to tři dny, co si někdo ve tři ráno zkoušel nadělit dárky v obchodě o patro níž a místo nůše si na to vzal páčidlo. Jediný zámek ho dělil od nadílky, ale vyrušil ho soused – a pak v klidu pracujte, když vás někdo ruší.

V tramvajích to taky šlo. Až na drobná nedorozumění, o nichž jsem už taky psal, se shon obešel bez větších traumat a marod se hodili jen ti řidiči, který jako obvykle nedostali na svátky volno, a tak měli náhlou příhodu čehokoli.

No a korunu tomu všemu nasadila sousedka. Znám ji od narození – akorát teď už je to starší paní, která žije sama, a za poslední rok trošičku ztratila možnost kormidlovat svoji loď, takže Titanik pluje, ale u kormidla nikdo nestojí. Nevím, jestli mě chápete, ale kdo ví, co čeká jednou nás.

Takže zatím řešíme televizní přenosy s hlasitostí 100 většinou od jedenácti večer do čtyř do rána, stěhování nábytku v nekonečné smyčce v bytě o velikosti 1+1, občasné výbuchy kakolálie – a jako bonus její dnešní odchod na policii, že jsem jí vykradl byt a vzal budíka. Možná, když tohle čtete, už sedím, a budík mi to odzvonil.

I když je to lepší, samota pořád bolí. Tohle jsem ještě neprolomil – ale zase si říkám, že když zlepšení dorazilo až tak daleko, třeba za rok budu psát o něco jinak.

Popřál bych vám veselý vánoce, ale někdo bouchá na dveře, a venku blikají majáky. Tak pardon.