Stačí nekrást

"Šetřit, šetřit, ta-dy se mu-sí še-třit," volá se z vyšších míst  a mně to zní stejně, jako když jsem byl první den na vojně, v trenýrkách procházel chodbou (musel jsem mít trenýrky s plukovnickým lampasem, protože do obyčejných se můj zadek nenasoukal), v ruce náruč vyfasovaných věcí páchnoucí skladem, a okolo mě vytleskávali mazáci: "Ba-žant, ba-žant, je tu no-vej bažant!"

Obě věty (slyšel jsem je ve velkém časovém odstupu) mají jedno společné. Obě Vás mají za úkol ponížit a ukázat Vám vaše nové místo. Vaše zařazení, chcete-li. Ukážou vám flek, na kterej se máte složit a nic jinýho nedělat, než poslouchat, co se k Vám donese, a pokud to bude mít přikazovací charakter, udělat to.

"Šetřit, šetřit, ta-dy se bu-de še-třit," slyším ze všech stran. "Na všem, na jídle, na oblečení, na bydlení, na vzdělání!" Nejvíc se směju, když něco takového vypustí někdo obtloustlý (víc než já), v padnoucím obleku ušitém na míru a litrem si utírá upocený obličej. Pak dotyčný dodá, že je to ale v zájmu nás všech, a my máme jasno.

Už dlouho čekám, kdy se na scéně objeví politik – a scénou myslím tu vysokou politickou scénu, kde do angažmá neberou každého ze sněmovny – postaví se proti nám čelem a řekne to, co je nám tady v tomto státě víc než delší dobu jasné.

"Krást, krást, ta-dy se ne-smí k-r-á-st!"

Pak nechá pár vteřin na udivené Whááůůůů od publika a postupně v hodinovém projevu vysvětlí přítomným v sále a ostatním u televizních obrazovek všech zastoupených TV význam slova Krást! Netvrdím, že to půjde snadno. Politikové evidentně mají s tímto slovem problém, jelikož o něm v životě neslyšeli. Místo něj se museli spokojovat s nepřesnými výrazy typu Špatné financování, Neúměrná finanční zátěž a úlevy a přes dvacet let oblíbené a stále preferované  Zatomůžoukomunisti!

Nejsem si přesně jist, jaký bude mít jeho vystoupení ohlas, ale jsem přesvědčen, že by bylo zajímavé. Pár politiků by sice přišlo o místo, ale jsem si jist, že by pak svoji vlastní privátní důchodovou reformu zvládli v rekordním zasedacím čase. Víte jak, ne? Pár telefonátů, nějaký ten mail, převody z místa na místo – a přes víkend máte všechno upečené a v neděli klidně můžete na pivo, protože v pondělí již nemusíte vstávat. Je to jednoduché, když víte kudy a jak na to.

"Krást, krást, ta-dy se ne-smí k-r-á-st!" slyším, jak zní za rytmického potlesku a někteří představitelé vrcholné politiky jdou chodbou, všichni mají trenýrky s lampasem a v ruce haldu výstroje a výzbroje. Pak si sednou do určeného koutku, a ani nemusí poslouchat, co se okolo nich šustne.

Nikdo se totiž s nimi už bavit nebude.