Silvestrovské tramvajácké Best Of

Nesměli byste býti majiteli jediného smyslu, abyste nedokázali alespoň malou formou prožít něco z tramvaje a nestali se tak součástí onoho jeviště divadla jménem Národní tramvaj.

Vidět, slyšet, cítit, vnímat doteky, případně olíznout se dá ledacos.

Já třeba v létě řešil na Dvorcích vadný vůz před sebou a svým "váženým klientům" musel oznámit, že budeme muset chvilku počkat, protože se tramvaj před námi musí odsunout do smyčky. Nešlo by o nic zvláštního, mluvím s lidmi často, mluvím s lidmi rád, kdyby ovšem nenaslouchala i parta mladistvých, zvláště jeden, který držel v ruce velký reprák a pouštěl do vozu své tuc tuc tuc tuc.

Tak nejprve jsem ho uklidnil a poté oznámil cestujícím, že chvíli čekání jim zpestří zde přítomný DJ Kratatit (ukážu na chlapce), jenž se právě vrátil z úspěšného turné po libeňských hospodách se svým absolutně nejnovějším milostným hitem: Žer utopence, lásko moje.

Můžete se spolehnout, že ten kluk si v mý tramvaji už ani netucnul. Červenal se, a dokonce si i zvednul kalhoty, což mě zbavilo jistoty, že tento chlapec má zadek někde u kolen. Jeho dívka o něm asi ztratila iluze, protože pak mu už ani zamilovaně neříkala ty píčo, což do té doby činila v pravidelných intervalech devíti-desíti vteřin.

Ona stejně ta hudba je prevít, myslím ta hlasitá. Že jsou někteří lidé neurvalí a nutí poslouchat své zboží i jiné cestující, Vás asi nepřekvapí. Řeším podobné případy často. Už mě nutí vysvětlovat co a jak, a tak jsem nedávno použil na skupinku mladistvých jinou taktiku, a to že jsem je požádal o předložení povolení dle paragrafu blablabla o reprodukci hudby v MHD. Budete se divit, ale neměli ho.

Jeden z mladých umělců mě neměl rád. Neměl. To bylo na něm vidět a chtěl provokovat – a tak jsem na něj použil své jazykové znalosti z dětství a promluvil v takřka v jeho mateřštině a pak se tázal, zdali mi jako všichni rozuměli?

Budete se divit, ale nerozuměli – ale už ani nepípli. Už nebyli rapoví frajeři, vystydli, změkli, byli tvrdý jako hladká mouka, žádnej super nástup na scénu a novej hit, jako když nastoupí banda tlustej tramvajáků a spustí:

Lidi na mě kašlou, plivaj na mě z vršku

Občas na mě volají, že rozmlátí mi držku

Mně to ale nevadí, já vím, co je snaha

Na konečný vymodlím, Vivat dépé Praha

++++

Nemusí to být jenom reprodukovaná hudba. On takový vzrušený telefonista těsně za kabinou udělá svý. Jak moc jste v klidu, když najednou za Vámi někdo zařve?:

TAK JÁÁÁÁ TU KACHNŮŮŮŮŮ KOUPÍÍÍÍÍM!

A to nevíte proč, kde a jakou kachnu.

+++

Případně pochopíte, že nejde o hovor, nýbrž o rozhovor a přes kabinu si s telefonistou povídáte:

"No hele, já mu to dělat nebudu!"

Ne, nedělej to nemá význam, když to nechce, tak to prostě nejde!

"Já bych byl za pitomce."

Jak byl? Ale nebuď na sebe měkkej.

"No to bych řek. Ale jako dám to, víš jak."

Nevím, ale ty mi to řekneš.

"Jenže nevíš... když víš, ale jo."

Ne. Nevím. Ale ty mi to řekneš, žabičko.

+++++

Dialog roku ze zastávky na Palmovce:

ON (o někom třetím): No, Radek je pěknej buzerant.

Jiný ON: Myslíš?

ON: Jo.

Jiný ON: Proč myslíš?

ON: Protože spolu už dva tejdny spíme.

Jiný ON: Tak to máš asi pravdu.

++++

Asi chápete, že v MHD zažije mnohé a já Vás o mnohém informuju. Absolutní TOP však asi bude zážitek z léta, kdy na konečné ve Vysočanech ve výstupní zastávce byl, žil, existoval podivný muž.

Bylo léto, teplo, vlahý večer, a tenhle opilý muž měl svoji pet lahev s pivem. Ale neměl ji jen tak. Měj na hrdle obtočený provázek, a ten provázek vedl nahoru, a jelikož ten veselý muž neměl kalhoty ani spodní prádlo, bylo vidět, že provázek je uvázaný za jeho varlata, a jak je uvázaný a varlata pevná a pružná a muž veselý a večer vlahý, ta pet láhev je zvedána do vzduchu, je s ní houpáno jako s kyvadlem, a kdykoli se tak pohnout, tak muž, který je veselý a večer je vlahý, pokaždé vypustí z pusy: hvuííííííííí

A aby toho nebylo málo, tak o kousek dál, u stromu stojí jiný muž, avšak nestojí jen takj, nýbrž tancuje, a zpívá si, ačkoli nedělá hvuííííííí, nýbrž zpívá Markétku od Marie Rottrové, a jak zpívá, tancuje s tím stromem, objímá ho, pusinkuje, a do toho někdo v dálce dělá hvuíííííí, až se petka cuká a kýve do stran, jako by nám mávala.

A pak zkuste psát něco normálního, když tohle vidíte a zažíváte jako něco normálního.

A věřte, příští rok v tomhle nebude lepší.

+++++

PS: Netřeba nic přát. Zrovna dneska jsme se na Palmovce shodli, že takový to hezký se u nás mezi námi přeje jenom na Vánoce a dneska na Silvestra. Jindy prý jsme na sebe jako psi. Tak někdo hned začal být upřímný a všem sdělil, že je nenávidí a jsou hajzlové, a když odcházel, říkal ještě cosi o hnisu. Tomu říkám originální přání.