Rudé bombarďáky nad Buckinghamským palácem

Přiznám se, že jsem kauzu pokusu o naši "novou zástavu" v době jejího průběhu moc neřešil – jen další kopání do prezidenta a podání důkazu, že jako národ jsme sice veselí, ale je nám to opravdu celkem k hovnu.

Na hlavu státu se snesla kritika za jeho osobní podporu Číně, kde to nejspíš s lidskými právy nebude nejrůžovější (ale co já vím, můj obraz tvoří média, a ty mi posledních půl roku tvrdí, že běženci jsou vesměs vysokoškoláci), ale je nejrychleji rostoucí ekonomikou na planetě. Dobře, lze tvrdit, že je to díky napůl otrocké práci, ale řekněte, kdo by si při koňských závodech nevsadil na favorita, třebaže byste věděli, že ho ve dne v noci krmí nezdravým, leč pro běh blahodárným ovsem z Ukrajiny z okolí města Pripjati.

Pan prezident za svůj postoj sklidil kritiku a jacísi kominičtí učni – alespoň mě to tak připadalo – mu s prezidentskou standartou vytřeli špínu ze střechy, aby místo ní pověsily rudé trenky v nadživotní velikosti, symbol lásky k dobám minulým a socialistickým.

Trenky jsem viděl na fotografii, kde nositelé měli začerněné tváře, a mně spíš než lidi se svým demokratickým názorem připomněli anonymní bojovníky, co chvilku huhlají do kamery a pak někomu uříznou hlavu – asi měli strach, což v zemi, kde se pravidelně u soudu osvobozují zloději a zrádci, považuji za zbytečné a malicherné.

Jenže stejně jako s těmi zloději a zrádci u nás funguje dvojí metr. Ale na to jsme si už snad taky zvykli, ne?

Velmi demokratická Británie, matička Evropy, zastánce starých pořádků a špatného počasí, místo kde celodenní přeháňky ze stálé oblačnosti znamenají krásné a slunečné počasí – tahle země, a hlavně její vrcholní představitelé, pokud se to o královské rodině dá takhle říct, mají k Číně podobný vztah jako náš pan prezident. Koneckonců, když sázíte, nechcete prohrát.

Pořádá se státní večeře, Královna (Bůh jí ochraňuj) jí (Číně – Bůh ochraňuj ty miliony v ní) připíjí na zdraví, roztomilá vévodkyně Kate v rudých šatech dělá roztomilé cukrbliky, a panstvo se baví, což v britském podání znamená, že se hosté za večer více než dvakrát zasmáli, a Královna dokonce jednou. Kate se směje pořád, tam je to fuk.

A já po téhle návštěvě byl celý nervózní, jestli se objeví nějaká skupina, pravděpodobně s názvem outthereshit.uk, a nevyleze na střechy Buckinghamského paláce a nevyvěsí tam červené spodní prádlo pro starší dámy, jako symbol, že Královna je už senilní baba, která by to měla zabalit, protože jí straší ve věži a paktuje se s novodobými komunistickými otrokáři.

Ale kde nic tu nic.

Nechce se mi věřit, že by to nikoho v Anglii nenapadlo. Přece se musí najít někdo, kdo hodlá pošpinit tradice, plivnout na symboliku a ukázat světu, že čerstvý duch vane světem, a tudíž planeta se nemusí obávat, že by na ní "demokracie" vymřela. Jenže ono nic. To snad ta demokracie a "svoboda projevu" funguje skutečně pouze u nás? Victory?

Nebo je v tom snad něco jiného (arogantní smajlík, který dělá bluéééé)? Něco, co někteří, většinou ti mladí, špatně chápou. Něco jako úcta k názoru? (Smajlík co dělá jujky.)

Ale nebudu ztrácet naději. Třeba chlapci od nás odcestují za kanál La Manche a ukážou světu pravou cestu demokracie – ačkoli usuzuji, že to tam na střechách nebudou mít jednoduché. Pokud se dostanou přes Královskou gardu, o čemž silně pochybuji, nesmějí zapomínat, že než nad palácem zavlají obří bombarďáky, musí se vypořádat ještě s někým.

S někým, u jehož setkání s ním budou jistě přemýšlet kudy z-toho-ven. Protože Bond, James Bond, je smázne jako hovno. Jen jako jedno hovno.