Má umělecké jméno Bogumyl, a pokud jste se s jeho tvorbou ještě nesetkali, jistě se tak brzy stane, neboť jeho texty jsou přesně mířenou kritikou dnešní situace, aniž by se snažil otrocky ždímat emoce.
Na úvod hned jeho hitový songu s názvem Zapomnění v neděli.
+++
Moje milá,
Když mezi námi hoří svíčka
Její teplo co jediné
Rozmrazí nám víčka
+
Snažím se za všechno
Necítit vinu
Že ceny zvedly se
A nejvíc plynu
+
Ale i tak mrazí mě
Mé větší viny
že nekoupil jsem ti
vlajku Ukrajiny
+
Musíme bojovat
Musíme vnímat
Ne se jen odvážně
Na sebe dívat
++++
Dobrý den, Bogumyle. Jako první bych se zeptal, možná ne tak tradičně, ale jaký důvod má podle Tebe tvůj raketový start.
Tak jako prostě jako já si myslim, že jako je to hlavně to, že já jako umim dost mluvit k věci, ktarý jako se tu kolem nás dějou a je jako důležitý vo tom mluvit a nesmíme se vo tom bát nemluvit. Jinak jako si myslim, že to neni jako vo tom, že by to jako byl raketovej start, páč jako já se nepovažuju za nějakýho konzumního umělce a myslim si, že jako moje tvorba je prostě jako jasná a je to jako v pohodě.
To samozřejmě rádi slyšíme, že Tvoje tvorba se nesnaží o prvoplánové zachycení situace, které jiní umělci využívají spíš k vlastnímu zviditelnění než k opravdové umělecké práci, ale i tak se nedá popřít zájem o Tvoje písně. V současné době máš v mnoha hitparádách obsazená přední místa. Co si ty myslíš, je to tak z důvodu samotných písňových textů, nebo o celkové vyznění písní spojených s dnešní dobou.
Já si tedy jako prostě myslim, že jako lidi jsou jako dobrý. Já si myslim, že lidem jako není lhostejný, co se jako děje jinde, ale jako jim neni lhostejný, co se děje i u nás. Jako lidi jsou jako chytrý a vědi, že to jako je jako před změnou a že se musí jako do toho, aby to jako nedopadlo. Vono neni to jenom vo písničce jako, vono je to jako vo těch lidech. A to si myslim, že jako rozhodne.
Je vidět, Bogumyle, že spoustu věcí máš v hlavě srovnaných, a tak si pustíme další Tvoji písničku. Která to bude?
Tak jako já bych jako dal písničku Mršinu, páč jako ta dobře ukazuje, kam lidi můžou, když chcou, a jak jako to nejde, když si pomyslíte, že by to nešlo.
Tady je písnička:
+++
Kočko moje, to byl šrumec
Putin tam vlítnul, jak pitomec
Přivolal tanky, přivolal rakety
Na lidi zavolal, drtivý nálety
+
Ale my přesto do Billy půjdem
Slevové kupóny pro sebe najdem
A večer kino, česká komedie
Která mi poví, jak dobře se žije
+
A do toho Voloďa, v zákopu chcípá
Nemá už voči, přesto se dívá
Chtěl by pohladit, nemá však ruce
Jeho život už je po záruce
+
A já ti polibek do vlasů dávám
Do společný kasy prachy přidávám
Máslo je dražší a mlíko taky
Všechno se zdraží a taky vlaky
+++
Tedy, Bogumyle, tohle mě vzalo za srdce.
Jo jako dík. Vo to jako taky šlo.
Ne vážně. Já jsem se v tom textu našel, a to mě vede k trochu kritické otázce. Co říkáš na lidi, kteří Tvoji tvorbu spojují s módní vlnou ohledně války na Ukrajině nebo ve spojitosti s všeobecnou ne příliš dobrou náladou ve společnosti.
Tedy jako todle prostě vodmítám. Jo, tohle je hnus. Lidi jsou závistivý, a nejvíc jako prostě jsou závistiví k někomu, co někdo umí. Jako já nedělám nic jako to jak, že bych se jako nabízel, a je to jenom vo lidech, esli to to jako chápou. Vono jako já co si jako myslim, že jako kdo někdo todle řekne jo, jako že já na něčem jedu, jako že se snažim jen jako něco zneužit, to jako prostě ne. To jako vodmítám, a já si jako myslim, že každej, kdo todle řekne, tak jako souhlasí s válkou a jako je jasný, že to jako není normální člověk. Jako já vim, jako co dělám a jako proč to dělám, ale jako nemyslim si, že jako něco, že by ne prostě.
Ano. Tohle byla dobrá odpověď a já se domnívám, že každý jí rozuměl a musí s Tebou, Bogumyle, souhlasit. Čas rozhovoru ale končí, a já se tedy zeptám, jakou písničku si na závěr dáme?
Tak jako prostě já bych teď dal písničku, která se jmenuje Protrhlá celta stanu ve tři čtvrtě na šest večer – páč jako to je pro mě citovka, protože ta ukazuje, jako že tu nejsme jen pro sebe. Že jako musíme těm lidem pomoct a jako nejde to jenom být lhostejnej.
Tak písnička:
+
Vyděšená matka, ve stanu kojí
Šest dalších dětí, v rohu se bojí
Bezpečný už nejsou maďarský lány
Válka si je našla, otevřela brány
+
A tak prosím světě div se
Podívej se na ně
Pro sebe pak rozdávej se
Zklidni svoje zbraně
Nebuď líný a lakomý
Prostě jim to dáme
Každý máme svý takový
Stejnou krev my máme
+
Protrhlá celta stanu ve větru si piští
Nemáme tu kolem více pro děcka hřiští
Já nechci už to vidět, ani se tak koukat
Nebudu se už životem do pohody houpat
+
Světe já nic nechci, mám v duši díru
Nebudu klidně spát, dokud nebudeš v míru
Nechci vůbec nic, mít životy dvojí
Když se dívám na ty lidi, tak mě život bolí
+++
Bogumyle, já se omlouvám, ale já brečím.
To je jako v pohodě jako jo. To se toho neboj.
Ne, jako tohle mě opravdu dostalo. Já si myslím, že takhle to cítíme asi všichni.
Jako jo prostě, vo to cítění jako jde. Vono jako kdyby se necítilo, tak by to jako nebylo.
Bogumyle, já se nerad loučím s tak citlivým člověkem, ale je něco, co by si chtěl svým posluchačům vzkázat?
Jo jako chtěl, Lidi, jako nebuďte zlí. Jako mějte se rádi a jako vydržet bejt prostě tak dobrý, jak jako ste teď. A když tak jako dobrý budete, tak jako budeme spolu a já vám zazpívám, jako. Čau.
Přátelé, to byl Bogumyl, a já jsem rád, že jsem Vám mohl představit nového umělce, který se pro Vás našel, a to ve válečném utrpení druhých lidí a vůbec svoje díla nepokládá za trend doby.
Více takových lidí.
Ale oni se najdou.
