Víte, co má tramvaják největšího? Nějaké odhady? Ne, ne, ne, ne Vy sprosťáci, ale fuj. Tramvaják má přeci největší palec. Od toho, jak pořád zvoní.
Tenhle vtip jsem slyšel nesčetněkrát, a bohužel i od mladých tramvajáků, u nichž bych očekával, že jej budou brát jako urážku, nežli jako základ pro něco vtipného. Přeci jenom určitě máme na těle daleko větší části. Někteří třeba ega.
Zvoníme často, to je pravda, a mohu Vás ujistit, že v blízkosti kolejí uslyšíte nyní elektrický zvonek velmi často. Vyhrožoval jsem nedávno, že vánoční blázinec odstartoval a moje domněnky se jako liché nejevily. Toto pondělí byl skvělým dopravním předkrmem na časy následující a včerejší den mi dal za pravdu, že už si nemusíme lámat hlavy se starostmi jiných a s lehkým srdcem můžeme řešit ty svoje, soukromé, jako třeba koho v tramvaji nakopneme, koho praštíme balíkem přes hlavu nebo do rozkroku, komu vyfoukneme támhleto a támhleto, případně komu vjedeme z vedlejší na hlavní a ukážeme prostředníček.
Mimo linii: Včera jsem mohl mít krásnou nehodu na Strossmayerově náměstí. Ale opravdu krásnou. Tak krásnou, že bych klidně obětoval svůj rekordní sedmiletý půst čekání na mimořádnou událost a uznale kýval hlavou, že něco se opravdu nestává každý den. Velké červené auto se řítilo od Nábřeží kapitána Jaroše a mě jaksi přehlédlo v protisměru a odbočilo přede mnou přes koleje do Kostelní ulice. Nebrzdit, měl ho tam. Přímo bych napálil dveře, takže auto by se cuklo dozadu, a jak by pořád mělo rychlost v kolech, udělalo by poloviční hodiny a s trochou štěstí mi ještě předkem vzalo moje dveře. No prostě krása. Takovej vůl za volantem se nevidí každý den. Jistě by jeho první slova s obličejem vtisknutým do airbacku byla:
"Jhá Vhás nheviděl!"
Takže jsme se rozezvonili, ať se vám to líbí nebo ne. Často slýchávám za kabinou věty o tom, jak často zvoním, nebo proč vlastně zvoním, když se nic neděje. V tomhle je rovnice počinu a následku zřejmá – zvoním, aby se právě nic nedělo. A věřte, funguje to. Zvonek už zachránil víc životů a majetků (plechy vem čert, ale ta zranění vždycky zamrzí, i když jste v tom nevinně), než si dokážete představit.
Jednou jsem onu otázku na zvonění dostal přímo od váženého klienta face to face. Zaklepal na kabinu a zeptal se.
Byl to ten typ. Ten Typ. A když řeknu, že to byl ten typ, Vy jistě pochopíte, že to byl ten TYP, který je strašně chytrý, všechno ví, od všeho má klíče, a když se na Vás dívá svýma přemoudřelýma očima, uvědomujete si, jak moc by mu v jeho obličeji slušela Vaše pěst.
Jenomže tramvajáci vážené klienty inzultovat nesmí, naopak musí jim, pokud je to v jejich silách, na dotaz odpovědět, tudíž já mladíkovi, který jistě jednou spasí svět, odpověděl, že zvoním, neboť strašně nerad škrábu.
Mladík se zamyslel a logicky (spasí přeci jednou svět) se tázal, co mám škrábat.
Já odpověděl, že vnitřnosti. A že je to nepříjemný. A hned vysvětluju, že jak má kolo nákolky, jsou tam takové rýhy, které se po přejetí člověka naplňují, a aby to nehnilo, protože to málokdy samo od sebe vypadne, musí se složitě čistit pilníkem na nehty, a to od střev, svaloviny, úlomku kostí, a i neposedná lebka se zbytky mozku tam může udělat nepěknou neplechu.
A to považte – povídám dál – ani placený to pak nemáme a škrábeme vlastně ve vlastním volnu. Tak se nedivte.
Mladík vykulil oči, ale hned se ovládnul (jednou spasí svět) a řekl prosté: "Aha, no já se chtěl jenom zeptat!"
Samozřejmě, Vážení čtenáři, nebyla to pravda a já si z mladíka trochu vystřelil. Ha ha. Jsem to ale filuta. Řidič přeci nemůže nic z kol škrábat. To ne. To dělají až zaměstnanci depa a většinou to není z kol, ale z míst hluboko v podvozku (už jsem to viděl). Tělo je většinou vcelku, ale vypadá trochu jako prázdná tuba od pasty, jak ho síla podvozku z vnitřností vymáčkne jako Jesenku.
Klidně bych mohl popisovat dál, co se Vám všechno může stát, když budete na kolejích neopatrní (a bylo by to mnohem lepší než varování, že jako POZOR na tramvaje, protože dělají bebí) – ale my pro dnešek zůstaneme u toho, že se na Vás spolehnu a Vy budete opatrní, a naopak nebudete v následujících dnech blbnout, a pokud uslyšíte zvonit tramvaj, už budete vědět, že řidič nezvoní jenom tak z plezíru, ale proto, že chce taky po šichtě domů, a ne klečet u kolejnice a pilníkem na nehty vytahovat kousky kohosi, kdo ještě ve zbytcích prstů drží ozdobný balicí papír.
