Proč si můžeme o míru na Ukrajině nechat zdát

Protože to Západ nechce. Je to jednoduché. Většina důvodů pro velké věci jsou prosté. Tak prosté, že byste to u nich ani nečekali, a zdá se vám to jako blbost. A říkáte si, né, v tom musí být něco jiného!

Nedávno jsem se setkal s kolegou panem K. – velký a moudrý člověk, pořád se je od něj co učit. A o Ukrajině jsme si povídali, Zvlášť o mírových jednáních, které se spíš podobají jakémusi smutně zábavnému představení. Představení, jemuž nejde o lidi, ale o tu komedii.

Co by chtěli ti obyčejní lidé na Ukrajině? Mír? Věřte tomu, že jenom mír – a spolehněte se, že jsou trochu jinými lidmi než my ve srdci Evropy, a je jim jedno, jestli patří tomuhle nebo tamtomu. Nejsou tak zblblí okolnostmi a jejich podáváním. Chtějí mír, chtějí jídlo a práci a žít. Politika je, hádám, moc nezajímá. O tu se zajímají jiní.

Pochybuju, že by čokoládový král Willy Vodka nějaký mír potřeboval. Ne chtěl, potřeboval – v tom je rozdíl. Bývalý ministr mnohého moc dobře ví, že tohle divadlo sponzoruje Západ, a ten rád přitlačí na pilu a nebude koukat na dolar, hlavně když se potáhne proti Rusům. A kde peníze tečou, tam i odtékají, když jim správně přehradíte cestičku.

Nemyslím si, že obyčejní Američané tuší, kde nějaká Ukrajina leží. Jsou na tom asi jako já, kdybych měl umisťovat praporky se jmény států na slepou mapu USA (byla by nejen slepá, ale i hluchá). Ale pan Obama ví kde, a ví to moc dobře, co se s takovou zemičkou dalo dělat. Ne že by ho zajímala nějaké bohatství, ačkoli i tam je levno co brát. Ale ta strategie.

Co si budeme povídat, já měl pana Obamu ze začátku rád a fandil mu. Jenže pak dostal Nobelovku za mír za nic a začalo to jít z kopce. Teď už my tak sympatický není. Povídá divné řeči, jako třeba o jedné věci dvakrát jinak, pořád se tváří, jako by se mu chtělo na záchod, ale nemohl, - a Ukrajina, a válka, to je sakra velký důvod (a řeči o svobodě národa a svobodě jednotlivce a útlaku...), aby si Amerika myslela, že je muž na správném místě, a jak Američané říkají, má koule.

Válka je hnusná. Válka je ale i kšeft, a jak se říká, průmyslu se nedaří líp, než když probíhá válka. Ví to USA, ví to EUropa. Stačí pořádná prozápadní kampaň, stačí médiím předhazovat vlastní zprávy a EUropani jsou na nohách a už volají Rusko fuj! Aniž vědí, co to bude později znamenat.

Ve válce nemůžou vyhrát národy. Ne v té krvavé. Můžete dosáhnout jakéhosi vítězství, ale ta cena bude pořád tak vysoká, že jí obyčejný člověk platit nechce – a politikovi na obyčejných lidech nezáleží, nezáleželo a záležet nebude.

Pan K. mě kdysi učil, že se na věc nejde dívat pouze zpříma. Že pokud se něco děje, je potřeba se koukat okolo, jaké věci ona hlavní věc vyvolala. Jak se lidé chovají, co dělají protistrany, co se jednoduše řečeno děje a proč se voda čeří. Samotná západní nenávist proti Rusům je přímá věc – ale kde se doopravdy dělají vlnky? Já se budu koukat. A čekat, kdo dostane další Nobelovu cenu za mír. Nejspíš Ukrajina, nebo všemohoucí  americký dolar. EU už ji má.