Někteří lidé se prostě nebojí. Virů, ale ničeho. Setkal jsem se s jednou starou paní, která za války žila ve Vídni, původem z Moravy, a nechodila s ostatními při poplachu do sklepa - zastávala názor, že jestli má umřít, tak umře, když ne, tak ne. Ve stáří ji přejelo auto - zemřela na následky, na přechodu. Bylo jí asi 90.

Myslím, že u některých starých lidí se léty dospělo k vyrovnanosti mysli. To není jen o vnějších podmínkách, ve kterých ti lidé prožívají svůj život, ale jde o (možná někdy i vědomou) cestu, jak dosáhnout klidného vyrovnání se s čímkoliv, co život přináší. Hodně o tom ví Ricard Mathieu (https://www.ted.com/talks/matthieu_ricard_the_habits_of_happiness?language=cs). Je to moudrý člověk a pomohl mi pochopit např. až nakažlivou pohodu mých prarodičů, kteří oba museli prožít obě světové války, děda dalších 6 válečných let na cestě domů s legionáři, ústrky hlavně v 50. létech, ke konci života jen živořící sumu, které stát říkal důchod. Vychovali mé rodiče skvěle a do smrti neztratili smysl pro humor. Ani v případech, kdy po válce řádily např. dětská obrna, záškrt, černý kašel. Čím byli starší, tím víc jsme si k nim my v rodině i přátelé chodili pro klid v duši. Nebyli věřící, ale nějak se jim podařilo vyrovnanost mysli najít. Možná tím, že byli rození optimisté a zvlášť na stará kolena o vyrovnanou mysl cíleně usilovali. Ani jeden se nebál smrti a měli pravdu. Vlastně dali panu Mathieu za pravdu a nesnažili se o eliminaci neštěstí, ale o posílení štěstí v duši. O tom to možná je, ale asi není dáno každému. Takové lidi koronavirus nezastraší.

ono neni divu, pred nejakou dobou vystoupil verejne hradni hulvat Zeman a prohlasil, ze coronavirus je velky humbuk pro nic.

Kdo si myslite, ze jsou primarne volici hradniho lhare? duchodci

Mám jiné vysvětlení než popisujete vy. Dnešní důchodci zdaleka tolik nemyslí na sebe a svůj prospěch. Jsou zvyklí jednat tak, aby byli zodpovědní za lidi ve svém okolí a o ně mají starost. Vědí, že je nic pěkného od společnosti nečeká a jsou zvyklí žít pro rodinu. Nově nabytá svoboda je sice také jejich zásluha, ale téměř nic už jim nepřinese. Pokud nežili jako zarytí antikomunisté a disidenti, tak jim nikdo ani za jejich práci nepoděkuje, ani jinak neocení a přitom toho pro naši zem udělali mnoho. Tak proč by se měli bát nějaké nové chřipky. Daleko víc lpí na soběstačnosti a vlastní hrdosti za svůj nelehký život. Nějakou roušku nebo šálu si připraví, zajdou nakoupit a k lékaři a drobnou procházku taky potřebují ke zdraví. Jejich děti a vnuci byli lyžovat v Rakousku nebo v Itálii a o ty mají opravdu největší strach.

Teta se strýcem 75 a 80 pojedou oba nakoupit i když jsem jim nabídl, že jim to dovezu.

Mám s rodiči úplně stejnou zkušenost.

Můžete prosím svoji myšlenku více rozvinout, nějak jsem ji plně nepochopil a je zavádějící.

Jestli to není tím, že se máme už mnoho mnoho let dobře a lidi ztratili ostražitost.

Ano, tímto to je - nemají srovnání. Pravda, pandemii nikdo nemůže pamatovat, ne v tomhle rozsahu, ale nepamatují si i strach jako takový.

Ono to má z velké části ten důvod, že žijí v jiné sociální bublině a často bez internetu. Za těch 30 let už si zvykli, že v TV jim lžou, jinak než za komoušů, ale lžou. A ty skutečné obavy se dynamicky šíří především díky internetu, což je prostě míjí.

Moc dobrá myšlenka, děkuji za ni. S internetem máte pravdu,a stejně tak i s míněním, že TV lže, jinak, ale lže. Nebo alespoň hodně zakřivuje.

Díky za blog.Ta paní má co říct, díky svým zážitkům a nepochybně čiperné mysli. Má pravdu, lidé si v podstatě žijí "v bavlnce" (myšleno ve vztahu k nebezpečí a nemocem světa) a o rizicích toho moc nevědí.

Když pak přijde takovej nějakej korona, tak z neznalosti (někdo však i díky neblahým zkušenostem se lživým ujišťováním za komunistů) začnou hromadit potraviny v neskutečném množství, konzumaci však nemají jistou, respirátorů nemajíce A to ještě z další neznalosti jsou relativně klidní, nevědouce, že roušky jsou účinné pouze při výdechu, tedy brání šiřiteli rozsévat, při nádechu však ničím nechrání.

A pak se zhmotní do verbálních i písemných projevů lidská hloupost a její šiřitelé okolí oblažují svým nadhledem, s nimž např. přes varování odjedou do Itálie a pak se vrací přes Polsko, ve snaze vymknout se z karantény, přičemž riziko jejich nákazy a šíření na ostatní ostentativně přehlížejí. Protože ONI si přece nenechají nikým diktovat a ONI si přece mohou dělat co chtějí. Máme přece svobodu, néééé?

K podstatě jedna poznámka: Pokud ti, které nějaký virus opravdu příliš nezajímá svým konáním neohrožují jiné, budiž jim to přáno a zřejmě mají i větší klid a neprožívají stres spíše panikařící většiny. Opak by znamenal..... předchozí odstavec.

Děkuju, a děkuji i za Vaše slova. Poslední odstavec je hezky napsaný a je v něm celá ta myšlenka, že pokud svým jednáním a přístupem neubližuji, je v pořádku, navíc jsem oproti jiným lidem klidnější. Tu paniku si vnucuji já sám. Já sám si mohu vybrat, jak na něni budu reagovat (mluvíme o panice, ne o nařízeních).

Stejně tak máte pravdu s jednáním lidí na druhé straně spektra. Ačkoli jsem dneska viděl v MHD, že se skutečně lidé snaží - až na ty případy ne příliš sociálně smýšlejících lidí, kteří byli opilí (ano i to pokračuje) a těm s rouškou nadávali.

Váš článek mi přijde dost zrůdný a vaše senzacechtivost je zarážející. Vybíjí se totiž na těch, kteří jsou v dnešní době asi nejvíce bezmocní a zranitelní. Manipulativním způsobem se podprahově snažíte ostatním vsugerovat, jak jsou naši důchodci hloupí a tupí.

I já znám pár důchodců, mj. i své rodiče a rodiče mé ženy. Zrovna včera večer jsem měl telefonický rozhovor s svou mámou, taky důchodkyní. Ze zpráv, které slyší v televizi jsou velmi vystrašeni. Nebrečí, ale mají strach. Snaží se chodit ven jen minimálně. Alespoň pro základní nákup nebo do lékárny. Sociální kontakty omezili na minimum. Roušky jsou problém, nedají se sehnat, tak alespoň nějaké provizorium.

Při své zaslepenosti to možná nevidíte, ale zkuste se v těchto dnech projít po venku, do obchodu či větších nákupních center. Kolik tam uvidíte důchodců? Minimum oproti dobám předcházejícím. Vesměs se snaží své nákupy udělat co nejrychleji, pokorně, ale s obavami stojí ve frontách před lékárnami a přejí si, aby už vše měli za sebou.

Zkrátka - s tím, co tvrdíte, jsem se ve svém okruhu "známých důchodců" prostě nesetkal. Umím si představit, že takový důchodce s omezenými sociálními kontakty, který většinu času stráví u televize, z níž proudí jedna negativní informace za druhou, musí být ze současné situace hodně zdeptán.

Proto tu vaši nenávist vůči těmto bezbranným lidem nechápu.

Četl jste ten blog vůbec? Nejspíš ne.

Protože pokud ano, jste děsivou vizitkou našeho vzdělávacího systému.