Probudil jsem se a byly volby

Nějak jsem to dneska po půlnoci natáhnul. Psal jsem do románu větší scénu a pořád nebyla dobrá. DELETE, DELETE. Když jsem práci vzdal, sice ještě nesvítalo, ale místní, co se živí krádežemi v nočních tramvajích, se už vraceli domů.

Vzbudil jsem se odpoledne, a jakmile jsem procitnul, uvědomil jsem si, že jsou volby (zase), že dnes končí moje předvolební dilema, kterým jsem se vypisoval tady na blogu ze svých obav a rozvah. Moje dilema je u konce.

Co se týče výsledku voleb, já se moc obávám, aby volby nedopadly patem. Půl na půl. To by nová vláda vznikala v dalších křečích – a když někde něco bolí a křičí to, lidé tomu věnují pozornost, a už ji nevěnují tomu, kdo támhle a támhle krade. Jednou na Palmovce upadla stará paní na dlažbu, ošklivě se poranila, tekla jí krev a hned tam byl dav čumilů. Jak jsem se později dověděl, několik lidí v davu hned obrali kapsáři.

Ale koho volit? Nechtěl jsem volby vzdát. Vykašlat se na to a říct si, co já vlastně hlasem udělám. Nikdy jsem volby nevynechal. Nikdy. A taky mám pocit, že i nikdy můj hlas k něčemu nepřispěl.

Udělal jsem to jednoduše. Už před několika dny. Rozbalil jsem obálku s hlasovacími lístky a všechny je vedle sebe vyrovnal, jako bych chtěl hrát plátýnko. Přejížděl jsem po jménech, po stranách, někdy jsem se smál, někdy plakal, jednou jsem se šel opláchnout studenou vodou. Ze "známých firem" mě nikdo nezaujal. Ty nové zase doplácely na to, že jejich předchůdci, u kterých jsem si myslel, že bohatí to s námi myslí dobře, zradily.

A pak mi padl do oka jeden lístek. Byl zajímavý tím, že na něm bylo jediné jméno. Osamělý hrdina. 74 let, důchodce. Za stranu, o níž vím jenom, že existuje, a před lety jsem četl jejich prohlášení. Docela se mi líbily.

Nijak jsem nehledal na netu, co je ten pán zač, ale ptal jsem se lidí, co o něm ví. Nic určitého jsem nezjistil, ale zamlouvala se mi jedna zpráva o něm, a to, že je včelař. Netuším, jestli pán skutečně je chovatelem včel, ale líbí se mi to. Hned mě napadl název na článek: Tajemství života volebních včel.

Když jsme se s přáteli bavili na téma volby a padali ve jménech různí Odeesáci, Socialisté, Topkaři a tak dál – já jsem vstoupil do diskuze se včelařem. Většina si klepala na čelo, že je to blbost, že tenhle se nemůže do politiky dostat, že jen mrhám hlasem, dokonce někdo říkal, že by se dotyčný nedožil ani konce volebního období, ale mně to bylo jedno.

Dneska jsem číslo 14 volil. Nedostane ani procento hlasů a nic nezmění, a i když se vám to zdá jako bláhovost, nemohl jsem volit jedinou stranu, která se do parlamentu nejspíš dostane, poněvadž jim prostě už nevěřím – nebo nemám důvod věřit.

Volil jsem svůj "Tajemný život volebních včel". Včely jsou úžasná stvoření. Pracovitá, nesobecká, žijí v pospolitosti, protože ví, že je to tak správné.

Strašně rád, ani nevíte, jak rád bych tu třeba za rok za dva napsal, že jsem se tehdy v ten docela teplý říjnový páteční den mýlil a lidé tam nahoře nám poskytli podmínky na spokojené včelstvo.

Místo toho, aby nám furt sakra vybírali med.