Přežijou děti sobotu bez matky?

Přiznávám se, že sám jsem celému sledu událostí nebyl přítomen, a mnohé věci jsem slyšel z druhé, někdy i třetí ruky – případně jsem se vedl svým jistě neomylným instinktem.

265 lidí ví, že jsem v sobotu zavítal do místa kousek za Prahou, abych s přáteli oslavil život a dal si excelentního burgera, což zrovna není pokrm nejlepší na moji dnu, jež mě už týden trápí, ale vzhledem k tomu, že již odpoledne mi palec dvakrát přejel syn mého kamaráda velkou nákladní Tatrou, vyjde to na stejno.

Manželka druhého kamaráda toho dne odjela na školní sraz mimo město, a jelikož kamarád je otcem dvou dětí, již od rána se nechal inspirovat filmem S tebou mě baví svět a vyhlásil soutěž, že koho celý den neuvidí, může jít večer do hospody na hamburgera s ním.

Nebudu Vás napínat, zvítězily obě děti. Vidina jídla je zřejmě dobrý výchovný prostředek k poslušnosti – což znám z vojny, kde hladový voják poslouchal líp než ten nažraný, třebaže jednou jsme nedostali na marodce oběd ani večeři a večer jsme dezertovali oknem k jednotce jménem McDonald's v ležení pod mostem na Florenci.

Nevím, jaký měla nepřítomnost manželky a matky vliv přes den na hojnost stravy (matka se rozhodla držet dietu a hodlala do ní zapojit celou rodinu), ale z pozdějšího vyprávění dětí si představuju tuto scénu:

Otec odešel kolem desáté do koupelny a kluk (je starším dítětem) se připlíží do kuchyně pro krmi – obývák mají spojený s kuchyní a otec okupoval sedačku, tudíž bylo nemožné se kolem něj dříve proplazit při jeho přítomnosti. Otevřel lednici, zesmutněl a pronesl:

"Ty vole krávo!"

Posléze se zklamaný proplížil zpátky na zahradu, kde si už za rozbřesku vyhloubil zákop, a nyní v hlíně hledal červy.

Dost možná holka (je mladším dítětem) chtěla při pohledu do lednice hru vzdát a v prvotním záchvatu zoufalosti volala:

"Mamíííí?"

A.

"Mamííííí!"

Když si uvědomila krutou skutečnost o matčině nepřítomnosti, změnila názor:

"Tatííííí!"

A.

"Tatíííííí!"

Otec se neozýval (ještě v té chvíli nevěděli o vzkaze, že ho mají po sedmé vyzvednout u sousedů, kam si odskočil – buď na pivo nebo na jídlo), a proto holka zvolila poslední známou variantu:

"Bože!"

A.

"Bože!"

Neozval se, jak bývá jeho zvykem.

+++

Přišel jsem večer a kamarád (otec toho dítěte, co mi přejelo nohu, několikrát, au) volal kamarádovi slaměnému vdovci. Následovala komunikace:

ON: Čau, tak mi jdem. Jsme před barákem, vylez!

Druhý ON: Já nejsem doma, já jsem u sousedů. V sedm mě měly vyzvednout děti!"

Děti má přesné, asi jsou hlady vycvičené. Padlo 19.00 a otevřely se dveře domu. Já stal opodál, ale i tak jsem slyšel dívčí hlas: "Jdeme hledat tatínka, bráško!"

Hlas mi připadal zoufalý, jako od Mařenky s Jeníčkem.

Dotyčná dívka později přísahala, že říkala něco jiného, ale věřte dětem. Zvláště když mají hlad.

(Jejich otec mě v hospodě zapřísahal, abych o tomhle nepsal, že nechce, respektive nepotřebuje, návštěvu ze sociálky – cituji: "Ty to napíšeš, a přijde pro nás nějaká Zubatá!")

Jak jsem psal v jiném příspěvku, s dětmi v hospodě je legrace. Zvláště, když kluk je usměvavý analytik točící stále Rubikovou kostkou a udivující tím ostatní kolem, neboť při pozdějším skládání se už na prsty (drze) nedíval a pouze předal tomu a tomu kostku složenou na další rozházení se slovy: "Překvapte mě!"

Byl ve hře i hlavolam, velké hřebíky spojené k sobě, které dostanete od sebe pouze správným kroucením a přehmaty. Musím poznamenat, že zatímco mládí projevilo nadprůměrnou inteligenci, starší ročníky nadprůměrnou sílu.

Dívku naopak zajímalo, zdali by jí k natočení piva, případně výdeji jiného alkoholu stačila plná moc od rodičů – řekli jsme jí, že ne, ale přiznám se, že si tím nejsem vůbec jistý.

Nebudu více večer rozvádět, není to nutné, asi si umíte představit, že jsme všichni ve zdraví a bez panáku večer přežili a děti se druhý den dočkaly matky, následně i lasagní k obědu a k večeři následovala "dietní" (ne jedna) pizza k večeři.

Paní Zubatá nikam nemusíte.

Na závěr přihazuji obrázek od své nejmladší čtenářky. Sice na něm vypadám jako Mimoň, ale potěší. Je pragmatická. Říkala, že je tam i podpis, a že až bude slavná, vydělám na něm. Měla by si pospíšit.

Jen podotýkám, že to áááááá, není o tom, že bych to říkal kdykoli vidím děti, má to spojitost s jiným článkem. A dítě to ví. No prostě dokonalá čtenářka s pamětí.

https://hewlit.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=702444

Ps: Banááána