Právě dnes se narodili: Zpěvák a malířka

Smrt k životu patří a nelze se shodnout jaká je. Jestli dobrá, zlá, nespravedlivá – je akorát vždycky blbý, že je na pořád. Nic se na tom nezmění.

Poslední dobou přicházejí velmi často zprávy o smrti umělců a jiných význačných osobností, kteří nějakým způsobem ovlivnili naše životy a něco nám do nich přidali. Vždycky mě při podobných zprávách zamrazí, přestože se nepovažuju za tolik starého (ale mladej může a starý musí) a pochybuji, že by se o mé smrti kdy psalo. I tak vím, že ta zubatá občas kolem mě projde.

Nechtěl jsem psát o smrti, chtěl bych spíš oslavovat život, a tak jsem zapnul své nadpřirozené senzory v mozku a mohu Vás informovat o veselejších zprávách, než jsou odchody známých lidí – totiž o jejich příchodech.

Na severu naší krásné země se v půl páté ráno narodil Filip K.. Jelikož mluvím o dětech, musím některé detaily vynechat, ale mohu Vám napsat, že Filip je zdravé děťátko, má se čile k světu a spí.

Jeho pěvecký talent se poprvé projeví v jeho třech letech, kdy půjde na píchání ucha a nechá se zblbnout slovy doktora, že to nebude bolet. Ten den bude mít skutečně skvělý hlas.

Již v roce 2025 ve svých šesti letech vyhraje druhý ročník pěvecké soutěže Nohavicova harmonika s cover verzí Ať je vždycky slunce (May There Always Be Sunshine), a svůj hit zopakuje o dva měsíce později v Gottově hale ve Vysočanech – sám Mistr bude přirozeně ve svých šestaosmdesáti letech přítomen a s malým Filipem si zazpívá společně nesmrtelný hit Být stále mlád. Mistr tím tak zmate novináře, neboť den před tím média oznámila jeho sedmé úmrtí.

V roce 2034 se Filip zúčastní pěvecké soutěže s názvem Vyšťouráme ještě nějaké talenty? a s písní s vlastním textem s názvem "Budeme se ještě vnímat pod dekou?" vyhraje celou soutěž a získá smlouvu na natočení svého 4KCDAtmos(slyšíme vás), což bude nový mediální nosič pro všechno poprvé představené firmou NakousnutéHuawei před dvěma lety.

Musí Vám prozatím stačit, že Filip bude svoji kariéru budovat i v zahraničí, a jeho třetí manželka bude dokonce Češka, od Balatonu. Prožije plný život, v němž využije své schopnosti a jeho smrt později lidi zaskočí.

Nemusíte být smutní, neboť dnešek nám přál a na Jindřichohradecku něco kolem půl sedmé taky ráno se narodila Žaneta T. Malá, hezká, pořád řve a kope – pravděpodobně bude užvaněná, ačkoli její talent nebude pocházet z hlasivek, nýbrž z prstů. Stane se malířkou a ilustrátorkou, ačkoli sám nevím, jaký je mezitím rozdíl.

Svými kresbami sice nezaujme jako dítě a nikdo jí nebude považovat za zázračné –ba dokonce jeden novinář po letech o ní napíše jako dítěti tuctovém, nicméně její talent se plně rozvine až po jejích třicátých narozeninách, kdy po několikaletém přispívání do různých časopisů a pouličních zdí, které se Žanetě zdály příliš fádní, přijde zlom v podobě snových ilustrací v posmrtné básnické sbírce poety Petra Švarce s názvem Konečně jsem vydal.

Za ní obdrží cenu Knížákův culíček a po ní přirozeně přijdou další nabídky a lidé si budou užívat krásné kresby v pohádkových knížkách jako Koblihové království, Ťok Ťok Ťok, kdo tam? Příběhy samuraje Bedřicha a jiných.

Za svoji práci přirozeně získá mnoho cen nejen u nás, ale i v zahraničí, avšak největší pocty se jí dostane v roce 2072, kdy ve svých třiapadesáti letech za svoji práci a její prezentaci v zahraničí (no zahraničí, na Východě a na Západě, ono nic jinýho nebude) v Paláci Václava Havla v Havlově sále obdrží Havlovu cenu.

Mezi dojatými diváky bude tleskat i stotřiatřicetiletý Karel Gott.

A ten tím všechny novináře doslova sejme.