Pokusím se pana Vlka zeptat takhle aneb Jak to kdysi měl svět

Pan David Vlk napsal článek, který poukazoval na to, kolik procent kolaborantů se dle jeho u nás objevilo po začátku konfliktu na Ukrajině.

Není však přímo jasné, co pan Vlk za kolaboraci považuje. Jak jsem z článku pochopil šlo pouze o jednoduché rozdělení, zdali někdo s invazí souhlasí nebo ne. Už jenom tahle otázka je pro rozumného člověka, za něhož pana Vlka považuji, úplně zbytečná.

Už od začátku konfliktu se rýsovala možnost, že spíše než fyzicky a se zbraní se svět postaví ke konfliktu symbolicky, což mnoho lidí zamrzelo, ale jiné zase nepřekvapilo.

Přesně v té chvíli se taky objevilo i jiné rozdělení mezi obyvateli. Na ty, co pořád věřili v poskytnutí pomoci – a na ty, co počítali s tím, že svět se na to vykašle.

Někteří právě tohle vědomí u jiných brali jako součást zrady.

Zeptal jsem se pana Vlka v diskuzi pod článkem, zdali jsem rovněž kolaborant, pokud invazi neschvaluji, ale že chápu její důvod – či její podstatu.

Pan Vlk mi neodpověděl – za to mi odpověděli jiní, kteří mi odpověděli na něco jiného, než jsem se ptal. Díky takovým odpovědím jsem pochopil, že mé články nečtou, což jim však nepřekáží v tom, aby je pod čarou komentovali – případně jsem se dozvěděl (asi díky té otázce nějak zázračně vydedukováno), že obdivuju Putina.

???

Kolikrát si říkám, že některé diskuze potřebují více psychiatra než redaktora.

Pan Vlk mi neodpověděl, což mě mrzelo, protože si nemyslím, že by byl můj dotaz hloupý. Mám opravdu pocit, který mi už potvrzují lidé kolem mě svým chováním, že je dle nich potřeba mít jednotný názor – a pokud se bude někomu jakkoli názor vymykat, už je to špatně a potřebujete nálepku.

Namísto odpovědi měl práci s mazáním příspěvků některých diskutérů – což mě mrzelo o něco víc než jeho neodpovídání, jelikož pana Vlka považuji za ostříleného blogera, o němž jsem si myslel, že ho nějaký diskuzní příspěvek nerozhodí – a pokud mu přímo nenadává, odpoví na něj vtipně, nebo neodpoví vůbec, protože proč odpovídat na hlouposti.

Nevadí. Ale skutečně by mě to zajímalo.

Už jsem dosáhl toho, že jsem dovysvětlil v diskuzích, že nejsem obdivovatel Putina.

Jenom se nad tou poslední větou chvilku pozastavte. Vysvětlujete někomu, že něco nejste a že jste to nikdy nebyli – a vysvětlujete to proto, že on si to myslí.

Už chápete, proč nikdo nikomu pomáhat nebude? Není na to čas – musíte kolem sebe řešit, proč někdo řeší vás, i když k řešení nic není. Na řešení ostatních už není čas.

Mnoho lidí spojuje podobou invazi na Ukrajině s invazí do Československa v roce 1968. Není na místě řešit, že tenkrát to byli i Ukrajinci, co dostali rozkaz k nám přijet.  Tahle invaze je podle mě horší, jelikož se místní brání. My Češi nebojujeme, jak řekl pan Hrabal ve své knize, a několik těch hrdinů, co máme, z nás ještě národ hrdinů nedělá.

Vnímáme vpád Rusů na cizí území, jak ho vnímal v šedesátém osmém svět. Koukáme a víme, že nic neuděláme. Možná chvíli budeme nadávat na Rusy, pak na naše politiky, že nic neudělali, a pak se to rozplyne a my zůstaneme u toho, kdo tenkrát protestoval více a kdo méně, a kdo vlastně může za to, že se stalo, co se stalo.

Zatím je bez odpovědi, kdo to jako má být. Zatím víme jen procentuální číslo jedné strany.

+

Přijedou vlaječky

Povezou chlapečky

Povezou do dálky

Malé děti do války