Pokud dneska nemáte ručník kolem krku, tak taky ne zcela pochopíte tento článek, ale to neznamená, abyste si ho nečetli, protože stále platí, že netřeba rozumět, stačí kývat.
Ostatně jak se říká ve kvadrantu Gella – pokud by nějaký tvor chápal všechno, co se mu překládá, nikdy by nemohl sám sobě odpustit placení daní.
Otázka, zdali je politik lidskou bytostí, je otázkou Života, Vesmíru a vůbec po dlouhá tisíciletí. Mnozí jsou přesvědčeni, že rasa politiků je vzdáleně příbuzná rase Vogonů, zvláště pokud vezmete jejich podobu ohledně byrokracie, očividnému protahování rozhodnutí a nesmyslných nařízení, která nakonec vyústí státem řízený chaos. Když všechny tyto příbuzenské faktory porovnáte, velmi se ke srovnání s Vogony přiblížíte, ačkoli ne natolik, aby to stálo za změnu školních osnov v přírodopise, fyzice a chemii a mimoškolní aktivitě tréninku roztleskávaček.
Sebastian Reike ve své publikaci s názvem Zdá se politikům o třídních bojích však tuto příbuzenskou vazbu vyvrací a velmi odvážně politiky přirovnává k lidské rase. Cituji:
Člověk je tvor líný, pohodlný, zcela otevřeně se štítící fyzické práce, a když ji nevykonává, pak i prací jiných. Je tvorem nesnášejícím fronty, a dlouhé reklamy v kině před filmem, a přesto je tvorem milujícím krásu, pořádek a dobré výsledky ve sportu – člověk je bytost mající v oblibě rychlá rozhodnutí a množstevní slevy na cokoli plus jedno zdarma. A stejně tak je bytostí mající schopnost své vidění krásy přenést do velkých obrazových děl, soch, knih a nekonečných seriálů. Člověk je tedy ve všech směrech tvorem nadmíru vyspělým, zasluhující bližší zkoumání – a je proto matematicky jasné, že se to s jeho vývojem směrem vpřed muselo jednoho dne podělat.
Tolik citace o teorii vzniku politika.
Velký Guru jménem Kouřová Hlava z planetky poblíž Sočinavy, autor bestsellerové trilogie Jak jsem se zmýlil ve své straně a Jak jsem se zmýlil v politice a konečně Jak jsem se zmýlil sám v sobě k tomuto tématu i přes celkových půl milionu napsaných slov vypovídající o poměrech v politice nic neřekl, takže netřeba ho citovat, i když sám by chtěl.
Samozvaný politolog a vícekrát samozvaný znalec všeho Joseph Sedmikráska třetí se o politicích a politice vyjádřil jako o novodobém náboženství a politicích jako o nové formě spásy pro jednoduché tvory, kteří jsou podle politiků na vývojové úrovni něco mezi nostalgickým pohledem zpátky k vodě a prvním poznáním, že Země není placatá.
Jak víme, náboženství má mnoho podob a jejich základem je většinou forma stvoření, případně vývoje, jehož základ nikdo ve skutečnosti nezná. Je dobré při této úvaze zmínit Džatravartidy z Vitlvodlu Vli, kteří věří, že vesmír vysmrkla z nosu bytost zvaná Velký Zelený Křečopažout a žijí v neustálém strachu z příchodu velkého kapesníku. Joseph Sedmikráska třetí ve svých kázání opakuje, že politiky vyslala do světa Křečopažoutu podobná bytost, akorát je vypustila zcela jiným otvorem a směrem nežli svojí tlamou.
Než se ozvete se svojí nevolí a poukážete na slabý a z části až fekální humor celého kázání, dejme Sedmikráskce třetí šanci a považte, pokud by na podobné úvaze nebylo nic pravdy, odkud by se vzal pojem, že když chcete stoupat na společenském a mocenském žebříčku výše, musíte nejprve zvolit jiný směr a prodíráte se kupředu zúženým prostorem někoho jiného, a abyste se tam vešli s jinými, musíte umět prostor a čas v něm zakřivit.
Od podobné víry a kázaného místa zrození všech politiků taky vznikl obecný výraz pro politické tvory užívaný mezi běžnými živočišnými druhy napříč galaxiemi a tím je označení – Polokuláci. Že má blízko ke slovu Politici, není náhoda.
Shodneme se na tom, že v hledání pravdy o politikovi jako druhu zvláštního tvora bude zapotřebí mísit jak nauky evoluční, tak i teologické. Není možné, aby podobný shluk život tvořících přísad vznikl pouhým omylem, případně jako výsledek marketingového plánu společnosti vyrábějící ceny útěchy pro pouťové střelnice. Politik musí být vnímám jako zvláštní forma života, která je zvláštní svým jednáním, a nikoli výskytem. Nejedná se o ohrožený druh a jeho zvláštností je rychlé množení a vlastní životní průběh, jehož součástí je rychlý start, pak mluví, mluví a mluví a posléze zažije rychlý pád spojený s osočováním za cokoli, což vyústí do odchodu směrem všeobecné zapomnění, z něhož se občas asi klonováním stane prezidentská kandidatura.
Stejně jako v úvodu i nyní podotknu cosi o ručníku kolem krku a podotknu více, že v tento moment je jedno, zdali ho kolem krku máte, či nikoli. Pro nás všechny s ohledem na ten zvláštní druh tvorů kolem nás je důležitý úvodní nápis, který zdobí na titulní stránce každou příručku Stopařova průvodce po galaxii a tím je:
Nepanikařit!
Ono nám taky nic jiného nezbude.
PS: Pokud byste i tak měli nějaké pochybnosti, pamatujte si, že odpověď na všechny starosti je – 42.
Na závěr trochu z vogonské poezie, ale čtěte na vlastní nebezpečí.
+
Bachor Trugledar – Polemická
+++
Přespočet počtu vyšel na zadání
A objevil se v den zrození
Když se otevřela oblaka
A na nich seděl růžový kakaový bob
+
Nemaje sledu na sledě
Viděl jak jeho tvar se kočkuje
A tu seznali jsme na cestě
Že je každý dobyvatel
+
Nemám více dotazníků
Neznám vyplnění bez podpisu
A chci se podělit o růžovou chuť
Chuť beze zbytku na přídavek
+
A to jenom protože
On nebyl můj bratr
