Podběhnutí paní Levové (3)

Přísahám, že ta ženská musí mít na dveřích ucho v jednom kuse. To by ani nebylo možný, aby kdykoli jde jen někdo po schodech, stála ve dveřích, leštila kukátko a zdravila a jela, jako dneska:

To jsou věci, co pane Hewlit, samej uprchlik. A nepřestává to. Na hranicích, ale v médiích. Už se nemluví vo ničem jiným, pořád dokola migrant, migrant, migrant.

A lidi toho začínaj mít dost. Jak těch migrantů v zemi, tak těch v médiích. Já vím, že von je to businez, porád je ukazovat, porád vo nich psát, ale kde to jednou končí. Porád se ukazuje, píše, ale nic se nedělá. A nic se dělat jen tak nebude, páč kdyby se dělat chtělo, už by se to dávno udělalo a byl by pokoj.

Kdepak, jak se čeká, tak se nakonec neudělá, a když jo, tak už bylo včera pozdě. A voni se hádaj i lidi. Já mluvila dole s paní Všetečkovou, a ta říkala, že mluvila s pani Adámkovou, co je vdova po mlíkaři, a hádali se, páč Všetečková říkala, že se věčně vo migrantech mluvit nesmí, že to je móda, a že je to bulvár a lidi na tom vydělávaj, a pani Adamková zase říkala, že jí nejde karma, ale že se vo migrantech mluvit musí a porád a porád, jináč se na to zapomene a lidi budou lhostejní a bude jako s Rusákama, kdy se na ně nadávalo a nakonec si lidi zvykli a byli jako ovečky.

Tak já tak nevim. Migranti táhnou a táhnou i všude, a je jasný, že lidi na nich budou chtít vydělat. Viděl jste včera v televizi toho bolševika, tu užovku, jak má najednou plnou hubu fondů a peněz pro uprchlíky, a málokdo si vzpomene, že za něj se kdysi ztratili pěkný peníze, tak velký, že se nakonec trochu ztratil i sám, a dokola se vomlouval se, a nakonec se vobjevil, když chtěl bejt prezident. Aby se zase něco neztratilo, a von se pak už ani neomluvil, to by mu bylo podobný. Nejdřív zradil stranu, pak i lidi. A pánbůh ho nepotrestá.

A to je jasný, že se ještě najdou lidi, co na tom budou chtít vytřískat. To bychom taky nebyli Češi, abychom nepřemejšleli, jak vydělat nějakou tu zlatku, i když nám je hůř a hůř. Vono je to tak nějak v naší povaze. Ale taky je v naší povaze, že se máme někoho bát. Dřív Němců, pak Rusů, a teď migrantů – a to jen prot, abychom se my Češi nemuseli bát jeden druhýho.

Mějte se.