Dobrý den, je mi skoro padesát a taky miluji herce starých časů a stejně jako Vy i pana Lipského. Včera jsem si pustil 6 medvědů s Cibulkou, abych se s ním rozloučil, tak jak by si to přál, tzn. se smíchem na celé kolo. S Vaším názorem ale nesouhlasím. U nás pořád naleznete řadu skvělých herců i osobností kulturního života. Většina mladší generace se bohužel na starší filmová díla dívá velice málo a nedokáže pořádně ocenit ani je, ani staré herce. Ale i mezi mladými se najde hodně lidí, kteří jsou nadšení například z Chalupářů. Podle mě děláte stejnou chybu, jako ta většina. Stačí se pořádně dívat a vyhledávat kvalitu a uvidíte, že se najdou herci i věci, které se Vám líbit budou. Televizi ale dnes opravdu sledovat nestačí, stejné je to i ve světě. Zkuste například audioknihy v podání některých našich umělců a uvidíte jak budete překvapený.

Na mých miskách vah pořád převažují ty dobré důvody, proč by se mi měla dnešní doba líbit.

Taky mi bude moc chybět, jako mnoho jiných. Co se týče toho pocitu z dnešní společnosti, kultury, atd., asi jsme na tom podobně. Bude to zřejmě věkem, ne snad že bychom byli bůhvíjak staří, ale zdá se, že prostě nová doba, nové společenské hodnoty a priority už moc nerezonují s tím, na čem záleží nám čtyřicátníkům a starším. Rozumím Vám.

Jen drobnou poznámku k vašemu srovnání starší a současné filmové tvorby : váš pocit může pramenit z toho, že se dnes reprizují převážně špičková, léty prověřená a oblíbená díla. Kdežto ta současná ještě testem času neprošla, tak je dostáváme všechna - ta dobrá i úplný balast. A věřte mi, že i v těch tzv zlatých dobách kinematografie a tv zábavy se točily také úplné sra ... y

Také jsem ho měla ráda. Byl to formát.

Kdo chce, kvalitu si najde, chce to trochu se porozhlédnout, nesedět doma a nečučet na televizi. I kdybyste četl od rána do večera, nikdy nestihnete přečíst všechny dobré knihy, co kdy byly napsány a kdybyste se věnoval jen kultuře, neobejdete všechny výstavy, nenavštívíte dobrá divadelní představení a koncerty o různých dalších počinech ani nemluvím.

Já to vidím takhle: dělat věci - cokoli - naplno, je strašně náročné, skoro vždycky vysilující, ale na druhou stranu úžasné. A to pro jednu i druhou stranu: herce - diváka, lékaře - pacienta, učitele - žáka. Jenže ne vždycky jsou obě strany (nebo aspoň jedna z nich) připravena a ochotna tu energii věnovat. Pak se to všelijak markýruje a výsledek dopadne podle toho. A taky ne vždycky, abych tak řekla, je z čeho brát. Průměrný cokoli výborný výkon nepodá, i kdyby se rozkrájel.

I když já mám pocit, že jsme do toho průměru zabředli, a vlastně ho považujeme za nadstandard.

Pavle, pěkně napsáno. Zase o jednoho Pana herce a gentlemana méně. Škoda.

Děkuju, i když je to smutný.