Člověk se v těchto situacích, a vy víte, o čem asi teď píšu, i zamyslí nad tím, co jednoho donutí udělat něco, co se vymyká běžnému způsobu přežívání v ČR, a o čem nikdo nemůže tušit, jak to dopadne.
Ne, není to správné, aby se po někom střílelo. Kuličkami, nebo ostrými, nebo raketami s jadernou hlavicí.
(A nebudeme dnes rozvádět, že je to správné, když ten dotyčný něco provedl, třeba taky někoho zabil – a zase bychom se dostali k tomu, že vlastizrada je taky zločin, a co je vlastně vlastizrada, a jak se to má soudit, a co když je dotyčný politik jenom šílený, a tak a tak a tak, ale to jindy.)
Myslím si, že pan prezident na konci svého funkčního období konečně viděl, jak to vypadá, když všichni na všechno kašlou a mnohým je fuk, jestli dělají svoji práci dobře, hlavně když za to jakžtakž dělání mají nějakou zlatku, případně i něco víc. Osobně se mi líbilo pozdější vystoupení pana vojáka S., který měl hned jasno, že s tím nic nešlo dělat, a prezident by to dostal tak jako tak, takže co. Mně to vyznělo asi takhle:
"Byly to jen kuličky, ne? Tak klídek! Jo kdyby tam měl ostré a pan prezident ležel v krvi, lidi by křičeli a nastala by panika, a pan prezident by z posledních sil vykřikoval, že chce taky letiště, že umřel ve svátek, ale nikomu tím nekazí vánoce – tak je dost možné, že bych z toho něco vyvodil. Ale takhle. Nenechte se vysmát, osobně vím, že pan prezident dostal jako dítě prakem do oka a to bylo daleko horší, než tahle pistolka. Taky ten kluk, tedy už skoro důchodce, šel po revoluci sedět a dodneška neví, proč tam je!"
Netuším, jak to vypadalo na koberečku, nebo jak to tam ještě bude vypadat, ale asi zazní z Hradu hromobití, až se podhradí otřese (nebo to zase odnese, dle zákona o padajícím hovnu). Nicméně pan prezident nejspíš krom malých škrábanců obdržel i pověstné satori, které údajně otevírá oči a ústa k novému prozření lidské duše – oči chápu, ústa nevím proč, ale takhle nějak se o tom psalo.
A co se týče toho mladého muže, střelce? Nevím. Možná jsem z téhle země a z jejího směřování tak unavený a zmatený, že nevím, jestli tomu muži fandím, nebo nad ním kroutím hlavou. Anebo taky kroutím hlavou nad jeho odvahou, či "odvahou". Nikdy bych si totiž nepomyslel, že střelec na prezidenta s pistolí v ruce, kterou vytáhne, a nikdo nemůže tušit, že jde o maketu, že ji v ruce udrží, než na něj dopadne několik kulek od ochranky. Ale on prostě vystřelil, každému (krom prezidenta) to bylo fuk a odešel dát rozhovor a zapálit si.
Takže jsem zmatený, chápu ho, a nechápu. Nesouhlasím s formou protestu, a taky s ní souhlasím (asi bych mluvil jinak, kdyby pana Klause rozstřílel na kusy a musely se přepisovat učebnice ohledně svátku Sv. Václava – asi by se slavilo úmrtí Velkého Václava). Jsem zmatený jako pravý občan ČR.
Je mi taky jasné, že se udělá divadlo se slovem komunista, které střelec řekl – a hned dodal, že se nikde neangažuje. Je škoda, že se nezačne s nějakým divadlem, co by připomnělo, že je komunista a komunista, na to se tady radši zapomnělo, ale on nám to nejspíš nový prezident příští rok vysvětlí sám, avšak nebudeme předbíhat.
Třeba se o střelci nic nedozvíme. Zmizí. Jako dým. Teď je v temné kobce a pracuje na něm šest chlapů. V zemi, kde chodí do vězení lidé, co kreslí tykadla, ale vazbu nedostanou ti, co znásilňují ženy v lese, bych se ničemu nedivil.
Třeba je ten mladík z Chile. Třeba byl poslán. Jako Bond, James Bond, i když jeho krycí jméno je ve skutečnosti Chaviér. A vy víte, proč je tady.
"Kde je to pero?! Vrať pero, nebo tě sejmu!"
