Pan ministr se pouze ve svém prohlášení spletl (nebo to nevydržel)

A taky že jo – a ruku na srdce, komu se to někdy nestalo, že řekl, co říct vlastně nechtěl, a nechtěl to říct, až když mu někdo jiný řekl, že to vlastně říct nechtěl. Nebo ještě neměl.

To máte takhle po volbách a něco se ve Vás hne, něco, co už nemůžete udržet, a tak povíte, co si myslíte nebo o tom, co chcete nebo musíte už dlouho udělat – a hned je oheň na střeše, protože většinou taková prohlášení nejsou v žebříčku nejlepších zpráv dne.

Pan ministr průmyslu a obchodu chtěl nejspíš ukázat, jak věci jsou, a tak prohlásil něco o tom, že zastropování nebude zase tak pevné, aby k nám dolů jako úplně neteklo – a to taky dá rozum, protože kde by na to lidi jenom tak vzali peníze, jelikož každý, kdo má trochu pod čepicí ví, že po volbách je vždycky peněz o hodně míň než před volbami.

To se nedá nic dělat. Tak to chodí. Každý ví, že po posvícení se drží dieta a nemůžou se dokola jíst jitrnice a kachny, páč kde by se to taky všechno na ten stůl vzalo - doslova.

A tak pan ministr řekl, co řekl, jenomže si uvědomil, že to posvícení ještě neskončilo, a tak se musel najít někdo, kdo by mu šeptnul, že ještě někde bude voleb druhé kolo, a tak pan ministr hned odvolal co řekl a hezky se usmál a mával rukama, aby lidi uklidnil – a dělal to přesně jako to tak dělá kluk, kterýho načapají, jak krade třešně a hrušky a jablka a ani mu na to všechno tričko nestačilo, kam to schovával, a tričko se protrhlo a kluk se tvářil na tu směs pod sebou, jak se na ní už slítly vosy a kluk ukazoval, že nic, že to nechtěl, že to ani není jeho, že se strašně omlouvá.

A to samé pan ministr. Vyvalil oči, když mu řekli, že ještě někde není úplně hotovo a ve svých papírech přeškrtal svá pevná rozhodnutí a na kraj papíru si napsal, že něco až později, a všechny počal uklidňovat, že co řekl tak není, že to myslel jinak, že lidi zase jeho slova překroutili a on, chudák, myslel věci dobře a my jsme jenom nepochopili logický politický dosah jeho slov v poloze komunikace a určování směru pro lepší budoucnost, v níž každý každému pomůže, protože tak je to dobře, tak to má být.

Pana ministra nikdo nezpochybňuje – ani sám sebe pan ministr. Pan ministr se jenom spletl v datech a nevydržel tlak sám na sebe a že už něco nevydržel, tak teď musí přijít jeho kamarádi, aby taky ukázali, že za nic nemohou, že nemají za tričkem třešně, hrušky a jablka a není se čeho bát, protože sad je dobře chráněný a zbude pro každého.

+++

Vážení čtenáři – pan Síkela poslal své prohlášení o změnách slíbených věcí pouhý den po volbách. Pouhý jeden den. Jindy se alespoň chvilku počkalo nebo se hledalo, na koho by se to, že něco nejde, z opozice hodilo. Pan ministr prostě nevydržel. Kdyby alespoň nic neříkal. Kdyby alespoň udělal, co v budoucnu udělá a nemluvil o tom. Kdyby...

Nemuseli bychom se tak brzy cítit jako blbci – nehledě na politickou volbu voličů.