Kolem otevřených dopisů kolují dohady, diskuze, dokonce i mýty, a nikdo není schopen je přesně zařadit, do jaké kategorie patří. Ale ať patří kamkoli, jde o nový fenomén použitelný na cokoli (na kohokoli).
Hlavní otázkou je, zdali je otevřený dopis skutečným dopisem? Pokud ano, jedná se o dopis, u něhož bylo porušeno listovní tajemství samotným autorem, čímž porušuje (pravděpodobně) §182 či §183 – nebo jde o dopis, jehož autor už natolik nevěří České poště, že jej doručí sám touto formou.
Jiní považují otevřené dopisy za blogy s věnováním, což ovšem nezní natolik skvěle, a tak se používá ona berlička s otevřeností.
Podle doktora Stampa Lettermana z výzkumného oddělení z města Envelope je otevřený dopis jasným důkazem otevřenosti z neotevřeného, jehož podstata je vlastně otevřena čtenáři, který do té doby byl skrytý stejně jako pisatel, což vás nutí k otázce, proč je skrývané natolik považované za otevřené a naopak.
Nicméně otevřených dopisů přibývá a je načase napsat jeden takový samotným otevřeným dopisům. Tak tedy:
Vážené otevřené dopisy,
Jsem si vědom, že psaní otevřených dopisů má svá pravidla, a proto se jimi budu řídit.
Za prvé je v úvodu dopisu potřeba být milý a upozornit na to, jak si Vás všech vážíme a poděkovat Vám za Váš přínos za společnost.
Je nutné upoutat Vaši pozornost a trochu Vás pohladit za ušima a ukázat, jak moc vydření z toho a toho, co jste udělaly, jsme. Chápu, že s oslovením VY hovado či Ty mátoho nebude efekt natěšenosti na další řádky takový.
V dalším bodě se adresátům něco připomíná. Otevřeným dopisům je dobré přiznat jejich otevřenost, lidem zase co a kde udělali dobrého, komu pomohli, co zařídili – prostě polichotit, poplácat po zádech, opět ukázat, jak moc vydření z Vás jsme.
Pak však ve třetím bodě ale přijde ALE. Nebo AVŠAK nebo VŠAK, to však až použité později ve větě. A jak přijde Ale nebo Avšak či však, použité však až později ve větě, začíná jít do tuhého, poněvadž veškerá milost a plácání po zádech končí a čtenář si uvědomuje, že se začíná něco vážně dít. Že něco není v pořádku. Jako v pohádkách, kdy jsi jdete ve sluji pro zlato, ale najednou si uvědomíte, že tam spí drak.
A ten drak je pisatel. A ten drak pisatel je hodně naštvaný drak, takže Vás na dalších řádcích zjebe, co jste kdy udělaly špatně. Ve vašem případě, otevřené dopisy, že jste moc otevřené, a co tím myslíte, když jste tak otevřené, a kam tím míříte, a jestli tím vůbec někam míříte, a jestli naopak tím jenom nepřešlapujete na místě.
V případě lidí se vytne cokoli. Vždycky se něco najde. A kdo nenajde, špatně hledá. Většinou se jim vytkne to, co se nelíbí pisateli. To by tak hrálo, aby pisatel vytknul něco, co se nelíbí třeba sousedovi. To tak. Ať si soused sám napíše otevřený dopis. Vy za nikoho nic dělat nebudete.
Ale jelikož pisatel ví, že být sám je málo, tak se v předposledním bodě otočí na lid, který za ním jako stojí a pisatele podporuje. Ono tam většinou moc lidí není, ale musíte se chovat, jako by za Vámi stála celá armáda Číňanů a všichni drželi nad hlavou sekeru.
To si pak můžete dovolit i na otevřené dopisy. Klidně jim říct, jako rovnej s rovným (trochu dole), jak se věci mají a lidem se nelíbí, že Vy, otevřené dopisy, jste tak otevřené. A to by nešlo. Takhle ne. Co tím chcete dokázat?
Lidem se zase v tomhle bodě oznamuje, jak jsou omylní a vedou něco do záhuby, a lid to právě vidí a bojí se těch kroků a klidně bude mobilizovat (myšlenky), aby se tomu udělala přítrž.
Většinou se nestane nic, žádný strach. Lidi jsou líný, a jak z toho moc nekápne, bojuje se jenom hesly a transparenty – ale slovo už je venku jako palačinky na plotně a adresát ví, že teď už se s ním nikdo mazlit nebude.
A poslední bod mu dá za pravdu. Tam pisatel ukazuje na jasná adresátova fiaska, jaká budou následovat. Co následovat? Ty už tam jsou! Včera bylo pozdě. Proboha, člověče, koukej, jak pozdě je. Už jen zázrak by to všechno odvrátil, kde však (použité však dále ve větě, ne hned za čárkou, to by tam muselo být vloženo avšak) vzít v téhle zemi zázrak? Marnost nad marnost.
Otevřeným dopisům by se napsalo, kam si mysleli, že se se svojí otevřeností dostanou, kam? Co změní? Podívejte, kámen na kameni nezbyl. Brečet a neskrývat slzy.
No a pak se rozloučíte a připíšete k pozdravu cosi začínajícího: Rád bych… Bylo by krásné… Když o tom tak přemýšlím…
A většinou se podepíšete. Někdy i svým pravým jménem.
Otevřený dopis
No, a pak dopis zveřejníte všem na očích a tváříte se skromně. Hezký den.
