Ono tak ani nejde o Koněva, jako spíš o Babiše (zase)

Dlouho jsem neměl linku osm, takže některé události okolo sochy, která právě na trase linky osm je k vidění, jsem moc nevnímal. Ale jak jsem je vnímat začal, hned jsem vnímal i něco jiného.

Říká se, že náš národ nemá paměť – nebo že ji má, ale používá ji podle toho, jak se mu to hodí, případně když se objeví, že by náhlá vzpomínka mohla vydělat nějakou tu zlatku.

To máte jako s kauzou MeToo, kdy si ženská najednou vzpomněla, že před mnoha lety se s někým vyspala, aby si většinou zajistila start kariéry, a teď si vzpomněla, že se jí to vlastně nelíbilo, ale je potřeba to do světa vyvolat takovým způsobem, aby si hned lidi nemysleli, že je to jenom kurva.

A vidíte, my to máme taky. Tu paměť, ne ty kurvy. Najednou jsme si vzpomněli, že tu od osmdesátých let stojí socha někoho, koho třeba ještě před několika dny mnohý neznal a teď si vyklikal všechno kolem a kolem – a kolem a kolem znamená, že některé kolem vylučují to druhé kolem, což ale vzpomínkám nevadí, protože paměť je velmi ošemetná záležitost a má na ni vliv, jak moc se na ni někým jiným tlačí.

Je zajímavé, že něco, co léta nikomu nevadilo, se objevilo jako na zavolanou, když je potřeba zase jistého člověka hnát do kouta a zahltit ho starostmi se vším a na všechny strany. Asi náhoda, akorát i tady platí, že některé náhody dají spoustu práce a dají se přirovnat k těm náhodám, kdy udýchaný zamilovaný chlapec náhodně narazí na svoji vyvolenou, a pak znovu, a znovu, a znovu – až se z toho vytvoří něco jako Stalking.

Jako by se zdálo, že se někdo rozhodnul zbavit se ho za každou cenu, a ta cena je skutečně závratná, neboť pokud si cena začíná hrát s obyčejnými lidmi, kteří se ani o politiku moc nezajímají a chtějí, co většina z nás, mít se dobře (ano, dle mého o nic jiného lidem nejde, a je jim jedno, kdo jim to přinese), a ta hra začne ty obyčejné lidi měnit na něco, co ani sami být nechtějí, může se stát, že se nám začne měnit nejen paměť, ale celá naše podstata.

Není bez zájmu, že většina hovorů o lidech kolem nás končí přirovnáním na ovce – což jak vidím, je ještě ta lepši varianta, neboť jak pokračují obří žabomyší války (ano nic víc to není, jde jenom o peníze, moc a kdo má většího "ptáka"), lidi jsou dál transformováni do něčeho spíš podobného robotům nežli ještě živým zvířatům.

A to je škoda. Srdce, byť zvířecí, když bijí, hřejí – kov studí a je jako smrt.

PS: Osmičku bych si zase pod dlouhé době dal, akorát tam u Podbaby nemusí být zase nějaká "náhlá" demonstrace. Abych si pak taky na něco nevzpomněl.