(Jedná se o pohádku ze souboru "Korektní pohádky pro lepší svět", neboť jak vidno podobné pohádky "světu" chybí a hromada lidí stále žije po staru a potřebují se poučit. Ty ty ty.)
Holčička Anežka šla na procházku do parku. Šla do parku, i když jí to rodiče zakázali. Ptala se, proč by neměla chodit do parku, vždyť je to tak hezké místo se stromy a kytičkami? Rodiče jí vysvětlili, že se tam nechodí, protože to místo patří jiným lidem.
Dědeček říkal, že houby jiným lidem, že tam jsou feťáci a zloději, co každému na potkání rozbijí hubu a okradou ho, nebo ještě znásilní, ne pokaždé nutně v tomhle pořadí.
Tatínek se na dědečka zlobil, protože se mu nelíbilo, aby se o lidech vyjadřoval jako o někom jiném. Vždyť přeci nikdo nemůže o druhém jenom tak říci, že je zloděj nebo vrah nebo feťák, protože to toho člověka může urážet. Pokaždé je lepší říci, že je to někdo, kdo si vybral alternativní způsob života a snaží se o vlastní pochopení společností kolem.
Anežka se vypravila do parku a vzala si svoji panenku Helenku, aby spolu šly na procházku a potěšily se tou nádherou letního dne. Prošly hlouběji do parku sledovány očima lidí sedících v trávě, co žili svoji alternativu a od společnosti nechtěli ani ne tak pochopení, ale aby jim dala nějaké prachy na víno a cigára, aby jejich alternativa neměla chybu. Hezky se na Anežku zubili a ukazovali, kam až může dojít neúcta k zubařům, a hezky Anežku a Helenku zdravili.
"To jsou ale hezké holčičky," říkali hlubokým bublavým hlasem, jako by je v krku něco dráždilo, což asi byla pravda, protože za chvilku to bylo vedle nich a teklo si to travou, jako by to chtělo od nich utéci.
"Dobrý den," řekla Anežka, a i Helenka zamávala ručičkou.
"Ať jde do hajzlu, ještě kvůli ní budeme mít problémy," řekla jedna paní, která se pořád drbala v podpaždí hrdlem lahve, asi kvůli aroma, a pak se tím hrdlem napila.
"Táhni!" řekl jiný pán a Anežka byla chytrá holčička, takže pochopila, že má jít dál a taky že šla, až došla k pánovi, který nevypadal jako ti v trávě.
Byl mladší a vypadal jako princ s dlouhými vlasy, ale místo meče měl injekční stříkačku, která mu právě vypadla ze žíly a teď ležela pod lavičkou, jako by prohrála.
"Dobrý den, pozdravila Anežka a hned ukázala panenku. "Tohle je Helenka, moje kamarádka." dodala a trochu blíže ji mladému princi ukázala.
"Jste v píči!" řekl mladý princ a ukázal něco, co nebyla Helenka a taky o tom jako o Helence nemluvil, protože dodal: "Budou tam mrakodrapy, co pojedou na dovolenou do Soboty!"
Načež se princ rozesmál a smál se a smál, až mu tekly z pusy slzy a chrochtal jako malé prasátko, co je rádo na světě.
Anežka se smála taky a byla ráda, že našla tak veselého prince. Byla ráda tak moc, že tancovala s Helenkou dokolečka dokola kolem mladého prince a chtěla, aby si princ taky zatancoval. Každý by měl tancovat, jelikož maminka s tatínkem říkali, že všichni jsou si na světě rovni, takže by teď byli oba rádi, jak se hezky chová ke všem lidem a nedělá rozdíly jako třeba dědeček.
A Anežka chtěla, aby si ten veselý princ zatancoval, a podávala mu Helenku. A on se hezky usmál a vzal si ji, a hned ji hladil, čichal a mluvil k ní o "Modrých vlacích, které pojedou přes fotku domů do vosího hnízda", čemuž se zase smál – a smál se tak moc, až kašlal a teklo mu z pusinky víc slziček, až Helenka byla celá mokrá na svém panenkovském tělíčku. A princi to asi vadilo, tak ji olizoval víc a víc, až Helence ukousl hlavičku a plivnul jí do trávy, protože panenky nikomu nechutnají.
Anežka se rozzlobila, protože panenkám se hlavičky neukusují, ale hned se zastyděla, jelikož na toho pána se přeci zlobit nemá. To by jí rodiče dali. A tak se hnedka omlouvala, aby si princ nemyslel, že je na něj ošklivá.
Princ se na ní díval, skoro ani nemrkal a povídal, že "Draci jsou nebezpeční, když nelétají".
Večer zapadalo sluníčko a to sluníčko jako by plakalo. Ale neplakalo sluníčko, ale Anežčina maminka, protože Anežka nebyla doma a nepřišla ani k večeři. Nikdo nevěděl, kde je. A tak maminka plakala panu policistovi skoro na rameno, jelikož tatínek už běhal venku a Anežku hledal, díky čemuž nemohl jít na demonstraci za lidská práva pro všechny.
Pan policista dělal: šššššššš, ššššššššš.
"To bude dobré!"
Příště pohádka "O poučeném policistovi, který sice nikoho nechytil, ale za to se naučil omlouvat".
