Neudělejme si nepřítele z tolerantního Kocába

Události komentáře, včera na ČT, na to se podívejte, to stojí za to. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096898594-udalosti-komentare

Že pan Kocáb je Sluníčkář, to se ví, ten je tou nejhorší vrstvou právdoláskařství, až si pokládáte otázku, jestli zase nezažíváme další dobu placeného "disentu" – prostě že máte mluvit v prospěch toho, kdo platí, a nejspíš dobře.

Pan Kocáb byl kdysi dávno v politice – mluvil dobře a dal si za cíl pracovat v politice do doby, kdy naší zemi opustí poslední Rus. Když se tak stalo, politiku opustil. Zdálo se, že je to to čestný happy end a pan Kocáb je vzorem pro politické dané slovo.

Jenže pak se do politiky vrátil, a nebudeme tu rozebírat jeho snahu o práci s cikány, jak dopadla, to se podívejte kolem sebe.

Včera přišel do pořadu ČT a dle mého soudu byl prvním člověkem, který veřejně přiznal, že je potřeba v téhle situaci s uprchlíky kolaborovat. Netuším, co se panu Kocábovi honilo hlavou, ale za několik málo minut se svými výroky prodal a oznámil lidu, že se máme chovat k uprchlíkům slušně, protože nám jednoho dne budou vládnout, nemá cenu cokoliv proti nim dělat, protože se sem stejně dostanou, máme je uvítat s otevřenou náručí a plakat štěstí.

Takhle se prý nějak před válkou vítal hrdý německý člověk a jeho víra v lepší budoucnost.

O panu Kocábovi nemám iluze už delší doby. Coby rockera se šíleným pohledem jsem ho uznával a měl rád – ale jako politika, který má nějaký názor, a ten názor je podivný a všichni nad ním kroutí hlavou, si ho vážit nelze. Prostě nejde. Já nemůžu, Nevím, jak jste na tom vy, já prostě ne.

Víte, co mi jeho představení připomnělo, jednu epizodu ze seriálu Simpsonovi. A byl to ten díl, kdy Homer letěl do vesmíru a díky nehodě s brambůrkami se do prostoru rakety dostala mravenčí kolonie, žel ve chvíli, kdy začal přímý televizní přenos a redaktor Kent Brockman se vylekal detailem na mravenčí královnu – a po krátkém střihu vítal nové bytosti z vesmíru, vítal je na Zemi a dušoval se, že jako redaktor je užitečný.

Pan Kocáb také vítá, evidentně, a dokonce si ho umím představit, jak by se choval před zabíráním Sudet. Dost možná by mával květinami a nám vysvětloval, že je dobře, že konečně dorazili a musíme být k nim tolerantní a milovat je. A případně už si vybíral, kdo zase tolik nevítá a tolik nové vládce nemiluje.

Za mě, pane Kocábe – styďte se.

Za mě, paní Samková – máte mojí úctu.