Potkat u nás na chodbě nebo u balkonu paní Levovou není jednoduché. Rozum velí pozdravit a rychle se zdekovat, slušnost zase alespoň chvilku její monology vydržet a kývat a usmívat se a moc nemyslet.
To je televize, co, pane Hewlit, samej uprchlík, ve dne v noci, ráno, dopoledne, vodpoledne, samej uprchlik, jako by to byl seriál, co nezná konec. Jenže seriál to není, a mně se to moc nelíbí. Jo, dřív se dávali pěkný pořady, zamilovaný, to já ráda, k tomu jsme si dala brambůrky a byla jsem spokojená, jakýpak štráchy já s dietou, jenže teď je to samej uprchlik, pořád stejný dokola.
Ale abyste veděl, voni to ve skutečnosti žádný uprchlici nejsou, na to dám krk. Já uprchlika poznám. Uprchlik je votrhanej, špinavej, na zádech má pytel, a ve vočích takovej ten smutnej výraz. Jako třeba labrador. To je taky v jednom kuse smutnej pes, i když je vlastně veselej.
A voni tohle nemaj. Ty, co je ukazujou, jsou veselí jako můj starej v pivováře, a že von tam umí bejt šťastnej hodně. A tihle smutní nejsou. Kdepak, naopak živí a samá sranda a energie jako včeličky hnedka na jaře.
Houby uprchlici. Touristi to sou. To se klidně můžete spolehnout. Kde by takove chudej uprchlik vzal na telefon nebo ten váš tablet, to má tourista, aby si mohl fotit a doma to pak ukazovat a říkat, mámo, tady jsem stál.
A že nemaj na sobě votrhaný hadry, no tak to tluče do vočí. Každej džíny, trička, všechno značkový. A mladí lidi to jsou, asi študáci. Na to já bych na takový oblečení a na takovou dovolenou neměla, a taky proto sedim doma na zadku a nikam nejedu. Maximálně na Kokořín nebo na Harasov, ale to už musí bejt, abych já se někam vydala.
Tohle v televizi spletli. Žádní uprchlíci. To jsou mladí touristi, co prostě přišli na vejlet. Mladí, pěkní, radost na ně pohledět. No a proč taky ne. Člověk by měl poznávat nový kouty. Já jako mladá taky cestovala, ale akorát na východ, ale taky dobrý, holt člověk nesmí bejt takovej cimprlich.
No, ale stejně to byl špatnej nápad, aby sem šli hnedka všichni tyhle prázdniny. Já vím, že se těšili, ale taky mohli některý počkat na příští léto. Takhle je vidět, že jich tu je plno a ani nemaj místo v hotelech. Tak se bouřej, to chápu. Místo v pěkným hotelu musej bydlet v nějakých levných ubytovnách, aby chudáci venku nenastydli. A jistě maj hlad, když v restauracích je pořád plno a není místo k sezení, a kuchaři vařej ostošest a přeci nestíhaj.
Ale strach bych si vo ně nedělala. Touristi přijdou a vodejdou, a pak zase přijdou jiný. No to se nedá nic dělat. Akorát mi vadí, že jsou vo nich v jednom kuse nějaký reportáže a ke kloudnym zprávám se pak v televizi nedostanete. To byly časy, když se jen vraždilo a bouchalo to, a člověk ani nemusel čekat do osmi na detektivku a měl to vo hodinu dřív, a klidně mohl jít ve čtvrt na devět do hajan.
Mějte se.
