Je mi líto, ale z nařízení vlády je nutné i básnickou tvorbu přizpůsobit současné krizi ohledně Covidu. Takže zapomeňte na básničky jenom tak pro radost, máte, co prý potřebujete... Ale no tak, moji milí, už nás nedostanou. Už ne.
Námluvy s nakladatelem
+
Otázka moje zazněla z ticha
Stala se součástí mého hlasu
Může být strojem času kniha
Nebo je kniha tím strojem času
+
Někdy je těžké, mí vážení
Se slovy tohle slovíčkaření
Někdy máte víc,
když máte maličko
A byla dřív slepice,
nebo snad vajíčko?
+
Tak stránky otáčím
Plavu v moři příběhů
A vůbec mi nevadí
Že nedržím se u břehů
+
Ke slovům unikám
Koukám na to vědění
Na další stránce
Jsem zas dál
A cítím jak kolem
Roste to sevření
+
Jsem v tohle zajetí
Mučí mě pohoda
Kdo tohle nezná
Nemá ponětí
Že některá vězení
Jsou vlastně svoboda
V deštíku bez deštníku
+
Kapky do světa na sebe bubnují
Všichni před nimi kvapně se schovají
Jak houby po dešti
Rostou tu terčíky
A lidi narychlo
Otvírají deštníky
+
Jsou jako květiny
oživlé vodou
Chodí si po jednom,
ale i po dvou
Rostou hned všude
Ulice stíhají
Vrážejí do sebe
Někdy se vítají
+
Jsou barevné,
v dešti si tančí
Někdy při zázraku
s málem se jančí
Nebe se zatáhne
Je to jak pohádka
Když v ulici vyroste
Květin plná zahrádka
S páskou přes oči
+
Slova se vedou,
činy se dějí
Často slzy uroní
Klamy za zády
se rády smějí
Pak uctivě se ukloní
+
Přetvářky kolem hrají své role
Kdekdo na ně rád pak skočí
Pravda je jedna, lži však dvoje
Tak spravedlnost má zavázané oči
+
Nedívá se,
jenom slyší
Hlasy plné slov a myšlenek
Oči klamou,
často ruší
Nic není jak se tváří navenek
+
A tak až přijde otázka čelná
Jedním dechem sfoukni svíce
kolem se narodí tma jen černá
A ty v ní uvidíš mnohem více
