Přísahám, že jsem chtěl psát úplně něco jiného. Jako obvykle. Chtěl jsem psát o kulturním odkazu fenoménu Roušky, ale zase to nevyšlo. Snad příště.
To, že bude opozice nadávat, jsem celkem čekal. Přeci jenom je to opozice. A tady se nenosí, že by opozice měla rozum a začala s druhou stranou spolupracovat, aby se něco udělalo pro Lidi. Jeden politik to kdysi zkusil, ale dobré mínění skončilo hláškou o schvalování s Marťany. Myšlenka byla dobrá, její podání už tolik ne.
A přitom to není zase tak těžké, jak říct, že s něčím souhlasím, přestože stranický mrav káže jinak. Jeden příklad za všechny:
"Já souhlasím s paní, panem," (doplňte jméno dle potřeby), "neboť jeho návrh považuji za dobrý a lidem této země skutečně může pomoci v," (doplňte). "Jsem rád, že byť z opozice a ze strany, která se stranou paní pana," (však víte), "tolik nespolupracuje, natož abychom našli společnou řeč ve vlastních názorech, mohu s návrhem souhlasit a rád jej podpořím, což doporučuji i svým stranickým kolegům, jakož to i dalším paním poslankyním a poslancům."
Jednoduché.
Česká politika však nezklame. Jednou jste v opozici, berete za to peníze, tak se snažte být opoziční. Taky jednoduché.
Slova pana Kalouska o hledání čtyřiceti miliard mě značně rozpumpovala, neboť pan ministr již jednou ukázal, co umí, a tahle zem se z toho osm let vzpamatovávala. A ještě můžete být rádi, že nám všem nenafackoval. Pěkně si stoupněte do fronty a čekejte – máte boty, tak si nestěžujte (pamatujete si ještě, když to řekl, já ano).
Jak vidno, je úplně jedno, co se téhle zemi děje, neboť tam nahoře si povedou vždycky svou. Ostatně jako si vždycky svou povedeme my tady dole.
Já nejsem přítelem toho, abych říkal, kdo komu má být politicky nakloněn – při posledních volbách jsem do urny vhodil prázdnou obálku, neboť jít volit je má občanská povinnost, ale ne už někoho volit. Ale pořád se nemohu smířit s tím, kam jsme se jako občani názorově dostali.
Rozdělili jsme se na jednoduché názory jako Krade-nekrade, Svině-nesvině, Kurva-nekurva.
Už se mi to ani nechce komentovat, když vidím, že někdo píše o nějakém názoru a hned se tam najde někdo, kdo je sprostý, hodně sprostý, protože na sociální síti jsme mnozí stateční víc než jindy – a hned ví, že tenhle dělal tohle, tenhle zase támhle to, všichni jsou kurvy zasraný sprostý, ale já (jako ten pisatel) já jsem hodnej, slušnej a trpím tím tady.
Ano, je to na zvracení.
A kolikrát si myslím, že to snad tam píše někdo z opozice, nebo z opozice opozice, protože tohle je přesně ten styl, kdy je úplně jedno, co uděláte, jak se k něčemu chováte, jak se k něčemu postavíte, je jedno, že jste vyčerpaní, že furt něco řešíte, poněvadž vždycky se najde někdo, kdo vám umyje zadek a udělá to jenom proto, že vám závidí a potřebuje si namasírovat Ego a zaplácnou svý černý díry v sobě.
Už jsem se dočkal – konečně někdo říká, že Vláda celou dobu lže a že se vracíme do komunismu (toho univerzálního strašáka posledních třiceti let, na kterého lidi pořád slyší a já se tomu nedivím, poněvadž lidé jsou hloupí), že se zase nastolí špiclování, práskání (jako by to snad někdy zmizelo), že všechno je jinak, poněvadž to bylo jinak, a teď to bude zase jinak, protože to by to mohlo být pak jinak – a nikdo tomu nerozumí, ale to je jedno, jelikož nezáleží, co přesně říkáte, hlavně že to říká někdo, kdo vás dostane ze strachu, a nevadí, že vás do toho strachu sám před chvílí dostal.
Jednou to, co vidíte kolem sebe teď, myslím tu krizi, pomine. A pak to začne nanovo. Myslím tím politický boj. Je škoda, že se s Coronavirem nerozloučíme, poněvadž se s ním bude pracovat u dalších voleb. Bude znít ještě hodně dlouho. Sice nás nezabije, ale pořádně nám mandle ještě zvedne, až nám dobře nebude.
Uvidíte.
