Na Pussy Riot nejdu

A to jsem ani dlouho nevěděl, že se objeví v Praze. A to už za dva dny. Ono už je stejně vyprodáno – i když kdo by tam chtěl, tak se asi dostane. Jak se říká, ne všechna vyprodaná představení jsou plná.

Zpráva o návštěvě divadelní skupiny, jejíž členkou je i jedna z žen, která se před lety zúčastnila zpěvu písně v moskevském pravoslavném chrámu s textem o vyhnání Putina, mi zase připomněla kolotoče, jaké se kolem této skupiny roztočily v prodloužených jízdách – a to i se vstupenkou pro pana prezidenta Zemana. Kdysi se mě někdo ptal, co si o nich jako o skupině myslím, a já pokrčil rameny, že nevím, že je neznám, a ani nevím, za kterou vozovnu řídí tramvaj.

Představení má, dle stránek Paláce Akropolis, kde bude uvedeno, mapovat život kontroverzní skupiny, a hned jsem se také dozvěděl, že představení již mělo úspěch u amerického publika, kde působilo, cituji: jako protilátka v dusivém klimatu současného prezidenta Trumpa.

Dřív se na hry chodilo proto, abych se něco dozvěděl nebo popřemýšlel, ne proto, abych už dopředu věděl, že budu protestovat a mám tím někoho nasrat.

Možná je to jen náhoda, ale termín představení se prolíná s výročím Palachova týdne a přirozeně se možná u lidí zajímajících se o představení objeví možné až surrealistické propojení, že v tyto dny nás zase jedou obsadit Rusové – a to ti Rusové, kteří nám přijedou říci, co si o kom máme myslet, a ukázat nám tak, jak je naše mínění o věcech jinde pomýlené.

Ani bych se nedivil, kdyby Česká televize pořizovala z představení záznam a vysílala jej v pravidelných intervalech mezi jinými ze svých pořadů s podtitulem – my víme, co si máte myslet.

Jak jsem psal v úvodu, představení je již beznadějně vyprodané. Nic proti fanouškům punku, případně divákům zajímající se o pussinky, zájmy má každý své, ale se zájmem sobě vlastním bych si rád s nějakým takovým divákem podiskutoval, co na podobném umění vidí a jak na něj působí. Případně jestli by mi takový fanoušek dokázal říct i víc, než nesčetněkrát opakované Putin je zlo a Dejte šanci míru bez Zemana a Babiše – prostě zdali je v tom víc než jakýsi protest, který mi připadá, jako by někdo napsal knihu, v níž by do stránek byla vepsána pouze hesla bez příběhu, ale kniha by již při prodeji měla nálepku světového bestselleru.

Ve stejném datu kolidujícím s představením někteří kavárníci předem informovali o sanitárním večeru pro své podniky, neboť ten večer kšeft neočekávají. Rovněž se uvažuje, že by se po celý den uzavřely kostely a Svatovítský chrám, aby náhodou někoho nenapadlo udělat představení navíc – s poněkud pozměněným textem na jiná jména.

Ačkoli my se v tomhle směru od Rusů učit nemusíme. Ani nám v tomhle nemusí nic přikazovat. V podobných akcích si vystačíme s vlastní invencí. Akorát je trochu zvláštní, že moskevská premiéra dramatu "Červené trenky na půl žerdi" byla dle tamních kulturních agentur zrušena pro nezájem.

Kdepak, Rusové nevděční, a to se tak snažíme. Copak nevidí, jak jim jdeme na ruku, a jde nám o stejnou věc. A oni nic.

Pussy.