Pochod homosexuálů se řeší každý rok, takže se řeší i letos – a zase se řeší, jestli jako jo, nebo jestli by jako ne, a jestli by jako nebylo lepší, kdyby jako jenom jo, ale i ne.
No podívejte se, z mého pohledu:
Minulý rok jsem měl na tenhle svátek sexuální hrdosti noční linku a vozil jsem účastníky domů, takže jsem se vlastně oslav účastnil, byť ne jako fanoušek, ale spíš něco jako součást jednotky pro přesun, i když asi to na mě nějak zapůsobit muselo, protože když jsem v šest ráno zatáhnul, přišel jsem do výpravny skoro polonahý a výpravčí mi vytkl nedbalou ústrojovou kázeň – já mu řekl, že všude je mír a na ranní obloze vykouzlil duhu.
Ale teď trochu seriózněji:
A to nevím. Někdo tvrdí, že je to pochod za práva homosexuálů, někdo, že je to zase připomenutí, že tu mezi námi jsou, někdo zase, že je to oslava jinosti.
S těmi právy to trochu nechápu. Tedy jako upozornění na ně. Skoro se zdá, jako by nám někdo chtěl říct, že tady v naší zemi jsou práva homosexuálů pošlapávána, homosexuálové nemohou získat práci, jsou za svoji vrozenou přirozenost vězněni, trestáni, a případně popravováni.
Jestli je to tak, tak se omlouvám, asi jsem si toho nevšiml, ale mám pocit, jako by to bylo naopak, a nebýt gay nebo lesba nebo alespoň podobojí je dneska něco nemístného.
Ale dobře. Každý má právo na poukázání svých myšlenek – avšak bohužel jak jsem koukal na některé fotografie z průvodu, nejsou to ani tak interpretace myšlenek jako spíš sexuálních tužeb.
Když se chlap převlíkne za ženskou, fajn, když mu to sluší a umí se nosit, i heterosexuální pohled v něm může najít zalíbení a rozplývat se touhou. Když si někdo vezme na sebe barevné oblečky, promění se na duhu a září jako sluníčko, fajn, proč ne – je to sranda, oslava jinosti. Pokud se v průvodu objeví Batman, fajn, proč ne, i strážce pořádku si musí odfrknout a při tom si třeba zahrát na bukanýra. Ale když vidím, že se objevují plynové masky a pak i jiné masky, které přetvářejí lidskou tvář do latexové podoby psa, případně jiných zvířat, už si říkám, jestli něco není špatně.
Kolega bloger dneska psal otázku, zdali by si nezasloužili svůj pochod rovněž třeba zoofilové nebo pedofilové, a přiznávám, že tímto prostým dotazem u mě vzbudil diskuzi, co je přirozené, a co je už moc.
Avšak taky bych věřil tomu, že v dnešní době, kdy jsme okolním světem poučováni, že co sami považujeme za správné, tolik správné není, by se objevila velká skupina lidí a neziskově-ziskových organizací, která by nám vtloukala do hlavy cosi o xenofobii a rasismu a všeobecné snášenlivosti a přiváděla nás násilně-nenásilně na správnou stranu-cestu.
I pan Donutil by v tomhle směru mohl dát něco k lepšímu a odříkat nám nám další verzi Sněhurky, která by tentokrát nepotkala černocha a neměla s ním kakaové děti.
Jen si to představte.
Sněhurka odchází od trpaslíků do světa a všech sedm jí vyprovází na cestu. Píchal, Kouřil, Šoustal, Mrdal, Lízal, Kakal i ten poslední nejmladší Šukalík jí mávají a Sněhurka vyráží do světa, aby potkala prince. Ale nepotkala prince, ani černocha, ani mladého muslima, který ji měl za starou, ale potkala člověka, co ani nebyl snad člověkem, poněvadž byl celý v černém latexu, šel po čtyřech, ze zadku mu trčel psí ocas držící na zaraženém dildu a na puse měl latexovou psí tlamu.
A Sněhurka se zeptala:
"Kdopak jsi, človíčku… pejsku, mám se tě bát?"
A človíček řekl:
"Haf, haf, má paní, vůbec se mě nemusíš bát. Já jsem hodný. Jsem tak hodný, že jsem ten nejhodnější, a měl bych tě moc rád, Sněhurko!"
"A já tě taky můžu mít ráda, pejsku!" zeptala se Sněhurka a sáhla si na toho zvláštního pejska. Byl krásně hladký a prsty se po lesklém latexu lehce třely.
"Můžete, paní. Ale vy mě musíte mít ráda tak, že mě nebudete mít ráda. Vy m budete nenávidět. Vezmete bičík, a budete mě tlouci, a budete mi přikazovat, abych štěkal, štěkal, že jsem špatný, a musím štěkat... štěkej, štěkej, ty hajzle, jo štěkej, jsi jen kus hadru, jo jo jo joooooo…"
A pejsek se na chvilku odmlčel, protože zavyl a chvilku se třel rozkrokem o trávu, a říkal, že tohle je fakt dobrá jízda.
Sněhurka byla zmatená, ale dobře si pamatovala, co jí říkali trpaslíci, že zvířátka jsou hodní tvorečkové a že se jich nemusí bát, a tak si toho pejska vzala na svůj hrad a tam ho mlátila a svírala mu rozkrok na tisíc a jeden způsobů.
Tak. Zdá se vám ta pohádka perverzní? Vidíte, to mě se některé fotografie z průvodu letošního "Pride" zdály taky – ale rozdíl je v tom, že zatímco za tuhle pohádku mi můžete do diskuze napsat, že jsem prase, tak nad těmi fotkami z průvodu a podivnými maskami mapující některé lidské sexuální odchylky (úchylky) byste si to moc dovolovat neměli, protože je to oficiální, a ještě by vás někdo mohl zažalovat, v lepším případě vás jenom osočovat za nesnášenlivost a rasismus.
Na konci se musím zeptat stejně jako jiní blogeři, zdali se plánují taky pochody heterosexuálů, mladých manželů, dětí?
(Tramvajáků nemusí, Tram Pride byl vloni.)
http://hewlit.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=472893
Odpověď je, že asi ne, takže ne určitě. Nedávno jsem na toto téma slyšel poznámku, že rodina se už tak nebere, čili nestrká do popředí zájmu, protože to smrdí komunismem. Podotýkám, že to říkal člověk, který tvrdí, že s rudými nikdy nic neměl společného, ale jiní si ho dobře pamatují, jak měl v době socialismu plamenný projev proti imperialismu západu.
A jelikož komunismus je univerzální strašák po čtvrt století na cokoli, co potřebujete pohanit nebo znevážit (koukněte se do různých diskuzí, "ty komunisto" je nadávka, a pokud se někomu nelíbí něčí názor, stačí o tom dotyčném napsat, že je to bolševik), zdá se, že rodina a jakési hodnoty jsou strkané do pozadí do stínu nezájmu. Ani se proto nedivím, že být jiný je IN a bude jen otázkou času a vývoje samotné jinosti, než se dočkáme Sněhurky a latexového pejska namísto prince a od někoho dostanu do držky, že jsem dal pod lampou pusu ženě.
Já prase.
