Ale že se to na nás poslední týdny a měsíce sexuálně valí ze všech stran. Holt covid už tolik netáhne (v létě určitě ne, musíme počkat na podzim), a tak se objevil sex, protože sex táhne vždycky.
A jak je něčeho hodně, vždycky to zavání průserem, protože už Karel Čapek ve Válce s mloky napsal, že i když mloci vládnou, tak se jednoho dne začnou potírat mezi sebou, až se jednoho dne vyhubí a přeživší lidé se z hor vrátí do svých domovů.
Vlastně mě tak napadá, že Válka s mloky, která údajně málem dostala Nobelovu cenu (Čapek za ní), by dneska neprošla. Přeci jenom nesmíte mluvit o tom, co by třeba mohlo kdy v budoucnu být, jelikož by to mohlo někoho urážet.
Válka s mloky urazila jakéhosi Němce a ten se už postaral, aby Čapek cenu nedostal. Jiný Němec se pak zase později postaral o to, aby ji Čapek už nikdy nepotřeboval.
Takže sex a jeho podoby. Nikdy jsem si ani nepomyslel, že by jich mohlo být tolik. Jako čtenář a divák science-fiction vím cosi o mezirasovém sexu, kdy nevíte, jestli si užíváte se samičkou nebo samcem, viděl jsem ženu se třemi prsy, a film Vetřelec a ty další po něm, tam je to úplně jasný, že rodit může i chlap. Ale nikdy jsem si nepomyslel, že science fiction uvidím na vlastní oči vedle sebe a budu ho muset někdy řešit, nebo spíš řešit to, jak se o něm vyjadřuji, abych někoho náhodou neurazil a další se později nepostaral, abych nikdy nepotřeboval Nobelovku za literaturu.
Je zvláštní, jak se ze sexuality, to jest z něčeho, co je věc intimní, uzavřená, každýho jeho věc, jak si to udělá - stává věc otevřená, věcí úplně všech, kde už není jedno, jak si co kdo udělá - jinými slovy, jak se ze sexuality stává politika.
Už je to tady, už je to tady, už je to tady.
Myslím si, že pan Havel neměl zrovna na mysli tuhle pravdu a lásku, když chtěl pro nás nějaký vývoj kupředu, zpátky ni krok (zkuste si odepřít komentáře o Havlovi, prosím, tohle není o něm), a asi by se taky divil, kam jsme to se svobodou dopracovali. Možná by byl rád, že skutečně je možné všechno, ale na druhou stranu by nechtěl, aby zase rozhodovala faleš a uměle vytvořené mýty.
Lidi začnou blbnout, když se nudí a nemají nic na práci. Tohle je příklad. Podle mě člověk, co má za sebou něco odpracováno, nebude mít zrovna potřebu řešit, jak se to ve světě má s pohlavími a jak se má chodit na záchod, když jsem panáček, ale cítím se na panenku.
(O tomhle jsem psal, že je to úžasná věc pro úchyláky, protože se objevila debata, že by na "svoji" toaletu neměli chodit pouze lidé po operativní změně pohlaví, ale lidé už před - takže pro někoho úžasná možnost, poněvadž po toaletách by logicky přišly na řadu šatny.)
A teď debata, kam má chodit na záchod někdo, kdo není to ani to. To se jako asi jako počůrá nebo jestli se jako vytvoří třetí záchody, což já si myslím, že tohle už někdo navrhnul.
Jak tohle bude mluvit do politiky, je to cesta ke změně společnosti, a já se obávám, že ta změna nebude dobrá, že nepřinese kýžené vyrovnání mezi lidmi, ale ještě víc je rozdělí, protože, a jsme zase u Čapka, ty strany se začnou mezi sebou hádat, kdo a co je víc a dopadne to jako v tom románu s názvem Válka s blogy, pardon s mloky.
Lidé, co přežijí tuhle válku v horách, se vrátí domů. Snad.
