Možné vnímání českých muslimských žen

Já bych normálně o tom nepsal, přiznám se – ale když jedete tramvají, a přistoupí zahalená matka dvou přičmoudlých dětí a česky říká: "Mohamede, nezlob, podívej, jak je Jufusa hodná!" něco se ve vás literárně zlomí.

A já si řekl, proč? Proč taková ženská, a vůbec ne ošklivá, má najednou šátek na hlavě, až připomíná zakuklence, má dvě tmavý děti a nějakýho Arabáka doma? To se bláznivě a beznadějně zamilovala? Nebo jí to s českejma klukama nevyšlo, či ji nepřitahovali?

Jasně, řeknete si, volba, každého z nás, a v tomhle případě hádám, že s největší pravděpodobností jí nikdo kvůli svatbě kyselinou před obličejem nešplouchal, jenže stejně se sami sebe zeptáte, proč to udělala?

Kdysi jsem se díval na jakousi diskuzi českých muslimských žen, které obhajovaly nošení šátků a různé zahalovací praktiky na veřejnosti. Argument měly celkem jednoduché – nikdo se na ně nemusí koukat. Co však divákům neřekly, jak k onomu závěru došly.

Skoro by se zdálo, že ona neochota ukazovat své tělo okolí v nich byla odjakživa, leč žel v evropské společnosti musely trpět, x let snášet pohledy na svá těla, a až jednoho určitého dne si řekly dost, a zahalily se. Jestliže by to tak bylo, jednalo by se o největší prozření od doby, kdy Jan Křtitel polil vodou jakéhosi tesaře.

Pravda bude mnohem jednoduší – ne že by prozřely, manželé jim zahalení přikázali. Ne o něj požádali, přikázali jej.

Je s podivem, z kolika hezkých ženských se najednou staly muslimky. Tedy staly, vdaly se. Že si nějakého přičmoudlíka vezme řekněme ne příliš půvabná Češka, taková ta šedá myšička, která po nocích toužila po lásce, třeba od toho Jendy z Podolí, jenž je ale pro ni naprosto nedostižný, a vzala za vděk poslední šancí s podmínkami, to lze pochopit.

A když o tom přemýšlím, dokonce lze pochopit i ty hezké ženské, co ale pravděpodobně měly nosánek kapku nahoru a Jendu z Podolí nepovažovaly za tolik atraktivního jako třeba Bukrina z Dollecku, muže s plnovousem a hnědou pletí, vonícího po sladkých bylinách a uhrančivým pohledem tygra. I milování s ním bylo jiné a žena si připadala jako v pohádkách Tisíce a jedné noci, zvláště v té o Jasmíně, co Aladinovi vyleštila kouzelnou lampu.

A jak Bukrin sladce mluvil. To není jako Jirka z Proseka, co řekl po ejakulaci: "Miluju tě, jaký to bylo?" ale Bukrin mluvil tak krásně lámaně a poeticky: "Laska, moje laska, ty poupátko květina, co vykvést ve mně jako na poli a shluk strom."

Nehledě na to, jak hezky povídal o společné budoucnosti – kde se ona bude mít jako princezna.

Není však většího pokrytce než muslima, který líčí ženě sladkou manželskou budoucnost.

Na druhou stranu, zase tolik nelže, a mluví jen o tom, co bude dělat on pro ženu – co má žena dělat pro může, tak to snad rodiče tu krávu naučili už v dětství, ne? A pokud ne, zvykne si. Všechny si zatím zvykly. A mrtvoly si nic zvykat nepotřebují.

A tak se tedy tahle hezká ženská vdá a všude se chlubí, jak to vyhrála.

No a pak se nám zdá, že konečně prozřela. V televizi při diskuzích jde koránu na ruku, poněvadž ví, že kdyby jenom zmínila cokoli stranou nebo jinak, už by možná příležitost mluvit neměla. Ne že by ji do televize nepustili, to ano, ale po lekci, jakou by ji muž dal, jak se má správná manželka chovat, a co říkat, a hlavně co neříkat, by o pozvání kamkoli nestála.

Někdy mě tak napadá, jestli si za několik let, když tahle kdysi kráska sedí zahalená doma, děti spí, a muži někde rokují o dospělých věcech, jestli si vzpomene na Jendu z Podolí nebo Jirku z Proseka? Jestli by to tenkrát nebylo lepší?

Ale závěrem trochu toho světýlka na konci tunelu. Co jsem viděl předevčírem na lince osm, přeci jenom dává malou naději na změnu. Považte, matka a muslimka, a řekla synovi, aby si vzal příklad ze sestřičky, z budoucí ženy.

A pokud to malý muslimeček nevyprávěl tatínkovi a tatínek to pak nevysvětlil mamince a maminka je naživu, aspoň to za malou naději, že si poučení vezme k srdci, stojí.