Moji milí opilci

Už je načase si promluvit. Přeci jenom se blíží období, kdy budete slavit různé firemní večírky a zapíjet pracovní úspěchy a s nimi přirozeně i Vánoce. A pak někteří z Vás pojedou domů MHD.

Nerad to připomínám, ale Vy všichni jistě znáte Přepravní řád, kde je cosi o podnapilých osobách, které bychom ani neměli přepravovat – a Vy jistě taky podnapilí MHD nepoužíváte, a mluvím k tomu malému málu, co tento bod v řádu porušuje.

Ale klid. Jak známo, DP jde cestujícím na ruku a chce Vaši spokojenost, tudíž nám do dneška stále, nám coby řidičům, není jasné, jak máme takové individuum z přepravy vyloučit, případně jak ho vůbec nevzít do vozu. Logický krok volání Policii ČR by významně zdržoval dopravu – mnohem víc, než je zdržována teď. A zdržována bude i nadále, neboť jak jsem osobně viděl, vyrazili do měst auty čepičkáři na nákupy dárků.

(Čepičkář – řidič mající při řízení vozu na hlavě čepici. – sváteční řidič. – řidič často měnící pravidla provozu ve svůj vlastní prospěch /přednosti v jízdě, různé netolerované zákazy/. - řidič divící se, že na kolejích po městech jezdí velké vozy.)

Snažím se s Vámi, moji milí opilci, omluvit již teď prostřednictvím těchto řádků, protože pak s Vámi musím jednat přímo ve voze a řešit některé neshody.

Musel jsem nedávno řešit jednu slečnu, která zjistila, že je na Albertově, ale mozek jí poslal nesprávný neuron, takže nedorazila zpráva, že Albertov není ještě to pravé ořechové a slečnu zasekla ve dveřích, které se již dávno měli dveře. Nevím, jaký další neuron dorazil, případně, co ve slečně dveře evokovaly, ale najednou začala dělat kopulační pohyby, jako by chtěla firmě Bahoza, spravující funkčnost dveří, vyjádřit svoji tělesnou lásku.

Žel jsem musel zakročit a slečnu jsem požádal, aby si raději sedla, případně jestli hodlá pokračovat v go-go show, aby se přesunula ke dveřím číslo tři, protože o nich se ví, že jsou hotovej kurevník. Slečna se usmála a složila se na sedačku a za dvě zastávky opustila vůz v pohybech kraba po lobotomii.

Ne vždy jsou podobná setkání s Vámi, moji milí opilci, takto příjemná a kratochvilná. Já chápu, že mnozí z Vás se neveselí tak často a po vypitém alkoholu se Vám zvedne sebevědomí a narostou ramena, ale věřte mi, že nás tahle Vaše změna v Hulka na rozdíl fanoušků Marvelu skutečně nezajímá. Ne všichni řidiči jsou tělesně zdatní, a přesto se v mnoha případech snažíme nám svěřený majetek Dopravního podniku chránit – případně se udržet naživu do příjezdu obrněných složek.

Rovněž nestojíme o potvrzení pravidla, že ať se jí cokoli, výsledek na podlaze je vždy bramborový salát, s výjimkou těstovin, a zvláště špaget. Počet tramvají na výměnu se nám tenčí a uvědomte si, že uklouznout po něčem takovém a následné otření toho do zad není nic příjemného (viděno ve voze na vlastní oči na Palmovce v roce 2004).

:::::

Dialog:

Vážený klient: A kde mi to teď vyčistí?

Řidič: V čistírně!

:::::

Chápu, že v mnoha na řády kašlete (a pak nadáváte, že na zákony a řády kašlou jiní, přestože vy jste tak čestní a bohabojní, moji milí pokrytci), ale když se přimhouří oko, můžeme se domluvit. Když nebudete zlobit, můžeme Vás klidně převést, kam potřebujete. Jen nesmíte zlobit – protože pak možná začnou zlobit někteří z nás.

:::::

Možná se ptáte, proč se snažím s Vámi, moji milí opilci, vůbec komunikovat, proč nehučím do někoho jiného? Odpověď je jednoduchá. Po včerejšku jsem poznal, že s Vámi bude rozumnější řeč než třeba s jinou nepoučitelnou skupinou.

A to se skupinou maminek s dětmi.

Zrovna včera se jedna na Husinecké tak dlouho rozhodovala, jestli nastoupí, až své malé dítě nakonec nechala přivřít dveřmi. Ani se neomluvila. Naopak nadávala. S pizzou v ruce (dítě taky), s plnou pusou mi vyčinila, co jsem to za debilního řidiče. A já se jen tvářil nezaujatě (za něco podobného obdržela jedna řidička stížnost – "Já se s ní bavil, a ona se tvářila nezaujatě!").

Ach jo, s některými skupinami se prostě nedomluvíte, a proto sázím na Vás.

Moji milí opilci.

Dohodneme se?