Metr a půl silniční bezpečnosti a nekonečné mezilidské vzdálenosti

Metr a půl, a když je to míň, je to za dva tisíce. Nebo je to jen nová kapitola dlouhodobého sporu o území mezi řidiči motorových vozidel a cyklistů?

Jsem pražský tramvaják a zajímalo by mě, nebo je to spíš dotaz na určitá místa, když se tedy kvůli cyklistům vytvořilo pravidlo pro jejich bezpečnost, proč se s tím, zcela logicky, neboť tramvaj je neobjede, nevytvořilo pravidlo i pro ně, že pokud se k nim blíží tramvajový vůz nebo souprava, cyklista zastaví, uhne stranou na chodník, a pokračuje až když tramvaj projede?

Samozřejmě chápu, že se najde někdo, kdo bude tvrdit, že jsou místa v Praze, kde by cyklista stál pořád, protože je tam hodně tramvají – což však naznačuje, že na taková místa by vůbec cyklista jezdit neměl, protože vadí, ne-li přímo škodí.

Případ z pátku, Karmelitská ulice, já linka 22, velmi úzká ulice a přede mnou na kole biožena, svobodná jak vítr brázdící ulici rychlostí deset kilometrů za hodinu na svém bicyklu značky RETRO FREE STYLE FUCK.

Nehnal jsem se k ní stylem "na vraždu", ale zase s vědomím, že jízdní řád se stylem jízdy Fuck nepočítá. Dal jsem si i zvoneček, ale podotýkám pro některé tady, pouze cinknutí jak z věžičky kostelíka nad vesničkou v horách. Nakonec uhnula, ale to jen proto, aby z kola nesesedla, nýbrž pokračovala po úzkém chodníku do davu lidí před kostelem Panny Marie Vítězné, a ještě si zazvonila, až se oslík v ohrádce vylekal. Neodpustím si narážku, že přítomný osel měl vyšší IQ než ta cyklistka.

Je jasné, že jako v každé skupině jsou lidi dobří, špatní a blbci, stejně tak nelze kolaře házet do jednoho pytle – ale tohle nové pravidlo, a jeho v naší republice tradiční naprosto děsivá nedokonalost a ukázka úřednické liknavosti, je žel proti těm dobrým cyklistům, neboť ti špatní se budou hádat, budou provokovat a ukážou jiným účastníkům silničního provozu, že jsou pány na silnici oni.   

V této chvíli by mě zajímalo, jak se bude řešit, až cyklista na silnici vybočí z nějakého svého důvodu, třeba bude objíždět spadlou větev, a řidič auta mu těch metr a půl nedá. Třeba i cyklista spadne. Pokud by dal cyklista znamení o změně směru, tak dobře, je to asi bez debaty – ale co když ho nedá? Bude tady v tomto případě platit povinnost dát určený prostor – a co když cyklista uhne až v momentu předjíždění? Bude to za dva tisíce?

Posílal jsem tenhle dotaz letem světem a odpovídající se nemohli shodnout. Stejně tak jako se nemohli shodnout, co se stane, když bude naopak předjíždět automobil cyklista a nedodrží vzdálenost – jelikož taky mě tuhle předjížděl cyklista zleva a vzdálenost nedodržel a já jsem se ve dvaatřiceti tunové tramvaji o metr výše nad ním v zavřené kabině cítil ohrožený a vystrašený k smrti.

Poslední dotaz, co jsem poslal do světa byl, jestli někdo neví, kdo z vyšších úředníků začal jezdit na kole?

Metr a půl. Je to dobře nebo špatně? Uvidíme. Ale měli bychom vidět hodně rychle, než se do toho začnou plést z další strany koloběžky.

Plus obrázek, když jsem mluvil o té Malé Straně.

Malá Strana

 

Autor: Pavel Hewlit | neděle 9.1.2022 11:17 | karma článku: 43,88 | přečteno: 4787x