Amerika se nezastaví. Amerika jede. Americe nestačí jedno kousnutí. Ta si nedá pokoj, dokud se to nesní. Dokonce i samu sebe.
Meetoo projelo, projíždí, nakazilo kde koho, někdo se svezl (nekdo na něm, někdo pod ním), někdo na něm vydělal a někdo zase zesměšňoval natolik, až chudák dostal od veřejnosti nabacáno a ten dotyčný kopal a kopal a kope do teď.
Ale to nestačí. Blbosti totiž evolují a Američanky se vrhly na pohádky. A to přímo na americké centrum pohádek, studio Disney.
Zatím jsem výtky slyšel od dvou hereček (a jelikož to bylo ve dvou dnech, asi tenhle hlas něco znamená), a je pro mě zajímavé, že obě herečky se studiem spolupracují a vydělaly na něm nemalé peníze. Možná se však tak namísto výtek jedná o reklamu nebo pokus, jak ukázat že pedantské a oproti jiným výrobcům filmů staromódní studio otevírá svoji náruč diskuzi i v řadách svých zaměstnanců – což se dříve trestalo profesní smrtí.
Ale k věci. Obě herečky, Keira Knightley (ta hubená, co pro Disneye točila Piráty z Karibiku) a Kristen Bell (Pro Disneye hlas Anny v Ledovém království) se rozlítily nad staršími pohádkami (natočené v produkci Disney), které podle nich ukazují ženy jako lidi druhé kategorie, lidi hloupé, nevyrovnané – a hlavně trpící tlakem mužského šovinismu a agresivním přivlastňováním. Druhé jmenované vadilo, že Šípková Růženka nebo Sněhurka jsou ve spánku líbány mužem, jehož přímo neznají – Pirátce z Karibiku se zase nezamlouvala třeba Malá mořská víla, která je prototypem hlupačky slepě zamilované do prvního bohatšího prince, kterého chce automaticky pojmout za manžela, aniž ho více zná.
Zatímco v prvním případě, Růženka a Sněhurka, se už objevují první vědecká vysvětlení, že princ líbal spící/mrtvé dívky z jednoduchého důvodu, a to že byl nekrofil (kdo jiný by líbal dívku na katafalku a druhou přímo v rakvi, jejíž víko musel navíc odklopit, poněvadž olizovat sklo mu nestačilo), druhý případ ani vysvětlení nepotřebuje, neboť je už přírodou dáno, že plodné samičky si dělají zálusk na samce s převahou (dnes finanční), jenž zabezpečí vrh a spokojený život rodiny.
Děti uvedených paní mají smůlu, že tyto a jim podobné pohádky jen tak neuvidí (než to skouknou na tabletu někde v parku, pokud si ovšem nedají raději něco tvrdšího, třeba nějaké pěkné Erko, to jest nepřístupný film s množstvím násilí a krve) a dají si jiné pohádky se zaručeně silnými ženskými hrdinkami. Třeba to Frozen.
Pokud ovšem maminky nekecají a své řeči nevedou z jiných než výchovných důvodů.
Zalistoval jsem pamětí a zkusil si vzpomenout, jestli i u nás budou mít pohádky problém? Protože každá blbost obrazí celý svět, poněvadž přesně tak se blbosti chovají a vyvíjejí. A myslím si, že ani tolik problémů mít nebudeme. Když vynecháme princezny, pro něž musí princ bojovat s draky a jinými příšerami (sama to nezvládla chudinka) a pokud si odpustíme čerty dotýkající se bez dovolení žen a nesoucí je na rameni do pekla, jsme docela v pohodě. Hollywoodským herečkám vadila absence silných ženských osobností, jež my ovšem máme a nám případné sankce za nevhodné pohádky (to přijde, nebojte) nehrozí.
Navíc máme jedno velké plus. Hloupého Honzu. Máme chlapa blbečka, který až životními situacemi zmoudří případně zasáhne mnoho náhod a On se dohrabe k nějakému slušnému životnímu korýtku. A to je plus, které se počítá.
Ačkoli má to jednu nevýhodu. Bohužel až moc často naši muži tuhle postavičku na svých životních cestách kopírují. Mě nevyjímaje.
#meetoohonzo
