Korektní vysvětlení filmu Schindlerův seznam

Nejsem první, kdo se snaží přispět k debatě o tom, jak správně v téhle nové, lepší, době pohlížet na starší umělecká díla našich předků mapující naši historii.

Vyjádřily se k tomuto tématu jak kolegyně, tak kolegové...

No jo, mohu já vlastně říci něco jako Kolegyně-Kolega? Neurážím tím někoho? Co já vím, třeba se ten kolega cítí jako žena a naopak, a já je nechci dehonestovat. Abyste pochopili, já jsem pro rovnoprávnost, ano jsem, nepište na mě hned trestní oznámení, prosím – mi to ujelo. Bože, já to tak nemyslel.

Uppps – Bůh. Ne, ne ne, to jako neznamená, že jsem zastánce jenom jednoho náboženství a ostatní ignoruji i s jeho vyznavači. Ne to ne, proboha... už zase. Ježíši... No znovu...

Do prdele..., tady už člověk nemůže ani začít psát blog, aby hned neměl na krku paragrafy za urážky.

Jinak.

Svět se rozhodl, že některé filmy, o nichž si lidé pravděpodobně asi v pohledu dneška "hloupě" mysleli, že jsou zlatým fondem kinematografie, rozhodl, že nejsou až zase tak "zlaté", neboť operují s jinými barvami, než je právě zlatá, což se světu začalo nelíbit a svět se rozhodl zakročit.

Já jdu s dobou, a tak velmi starý film s tématikou kukluxklan  Zrození národa jsem vypískal nejmíň dvacetkrát, Chaloupku strýčka Toma jsem probrečel a uvědomil si, že barva mé kůže je stigma nedokonalosti, Jih proti Severu vlastně už teď vůbec neznám, a nikdy jsem ho neviděl, ať si říká kdo co chce – rasistické, pardon uvědomělé vrány z animovaného disneyovského Dumba obdivuji za jejich otevřenost vůči zlým bílým, a Píseň Jihu, rovněž od Disneye, musela vytvořit nelidská zrůda, která se snad teď za svoji opovážlivost smaží v pekle.

Naopak oznamuji, že film Amistad si nyní pouštím skoro každý den, abych si uvědomil hodnotu lidského života. Píšu petice, aby černošská filmová série komedií s Medeou (hranou mužem) dostala okamžitého souhrnného Oscara za umělecký přínos, filmový horor Uteč považuji za ukázání správného směru, a Eddie Murphy a Arsenio Hall by měli být rovnou spolu dohromady americkými prezidenty.  

Je mi jasné, že u některých věcí se lidé nezastaví a půjde se mnohem dál. Bude potřeba ještě označit, případně vysvětlit jiné "zlaté" kousky ze světové kinematografie, a vyčistit i jiné "křivdy" stvořené dějinami.

Třeba zmíněný Schindlerův seznam, vrcholné dílo Stevena Spielberga (až na scénu loučení na konci filmu, to bylo až moc americké), ukazuje spoustu mylných informací, jež si lze v dnešní době vyložit ne správným způsobem. Nijak teď nepoukazuji na neobsazení afroamerických herců, kteří svým talentem mohou snadno překonat herce s okoukanou bílou pletí – ale podívejme se na samotný výklad dějin.

Cožpak všichni Němci byli zlí? Cožpak všichni toužili po konfliktu? Snímek velmi zvláštním způsobem poukazuje na kolektivní šílenství, jehož nebyli zcela určitě všichni nebo většina spoluautoři či tvůrci. O co tedy šlo? Pravděpodobně o hrstku několika málo šílenců, jejichž činy zmátly dobromyslnou většinu, která se tak nedobrovolně nechala vtáhnout do mašinérie války, a hlavně nesmyslného vraždění nevinných obyvatel.

Ovšem, a to je důležité? Šlo skutečně o vraždění? Nešlo jenom o další politování hodný omyl výkladu. Co skutečně víme o koncentračních táborech?

Jistě, šlo o místa, na nichž umírali lidé – ale proč umírali? Že by je jenom tak někdo bez rozmyslu vraždil? V období poloviny dvacátého století? V období rozumu? Co víme o podmínkách v těchto táborech? Nebyly to spíš právě ony podmínky mající vinu při úmrtích více než údajně smrtící lidský faktor nenávisti?

(Pokud si myslíte, že si nevhodně vymýšlím nebo jsem definitivně zešílel, ubezpečuju Vás, že nepíšu nic nového. Opravdu jsem slyšel názor, že za smrt vězňů v koncentračních táborech mohla absence hygieny, a nikoli plynové komory, které jsou "pouze poválečným mýtem".)  

Je správné poukazovat na chybu několika jedinců, která až díky komerčnímu filmovému zpracování dostala obludný rozměr alarmující a útočící na naši lidskost, jež v podvědomí zaseje semínko pocitu viny a odsuzující hrdý německý národ do podoby trýznitelů a neoficiálních vládců Evropy určující svými činy tep dějin? Jsme snad my neomylní, abychom až takhle příliš snadno podlehli podobným demagogickým náladám, vznikajících pouze na základě předložených šokujících obrazům filmového umění, o jejichž pravdivosti se vedou debaty a právem jsou předkládány jako pouhá možnost, nikoli skutečnost.

Jak moc musí být dílo oceňováno velkými mezinárodními cenami, blahoslaveno kritikami, stále podsouváno veřejnosti, aby se zamaskovalo, a poté i dostatečně skrylo, že se jedná o dílo závadné mající jediný zájem, a to zkreslovat dějiny a zbytečně ztěžovat cestu k uvědomění si, že dějiny se staly jinak, než jak si myslíme?

Kolik podobných děl musíme ještě trpět, než si každý uvědomí, o jak zvláštní díla jde – zvláštní v pohledu, jak málo stačí, aby se svět ovlivnil nesprávným směrem.

+++

A na závěr trochu vážnější nota: Poslední roky, zvláště poslední týdny nám ukazují, jak moc a jak snadno se dá upravovat lidské mínění o čemkoli. Jak málo stačí, aby se z hrdinů stali zrádci, a naopak. Už jsem psal dříve, že jednoho dne se naši potomci dočkají, že samotný Adolf Hitler bude politicky rehabilitován a poukazován ne jako zločinec, nýbrž člověk s vizí, která nebyla v jeho době pochopena – a pokud ano, byla vykládána mylně, a stejně tak mylně praktikována na špatné skupině obyvatel.

Zakřivit dějiny je tak snadné. A začíná to tím, že nejprve zakřivíte kulturní dědictví.