Klid, klidný vánoce nebudou

Ne že bych opět s otevíranými okýnky na adventním kalendáři, propadal pesimismu (vypadá to, že jsem se od vánočních blogů z minulých let kamsi posunul), ale viděl jsem to venku, a nebyl to hezký pohled.

Skoro se zdá, jako by mediální vánoční masáž, probíhající několik let, dosáhla svého vrcholu. Neměla složité základy – Dejte lidem pocit, že vánoce musí být šťastné a veselé jako v amerických filmech.

Jako by to byl vir, který by se měl lidem dostat pod kůži, a nahlodával je myšlenkou, že čím víc peněz utratí, tím hezčí vánoce nakonec budou. Jako by chtěl říct, že pokud budou nakupovat, shánět, rvát se o zboží, tlačit se, brát lidem z rukou to lepší (tahle země není pro slabý), třiadvacátého prosince na večer si sednou do křesla a zeď před nimi se otevře do zlatého světla a oni vplují do nádherného světa lásky a pohody a klidu.

Jak to tak vidím, spíš to bude naopak. Lidi budou utahaný, s nervama v kýblu, a pak doma bude stačit jediná jiskřička, jediný záchvěv negace, a vybuchne bomba. Už jsem tady psal o tahání nožů na členy rodiny, na vyhozené stromky z třetího patra, poté co nebyl vánoční dárek dostatečně ohodnocen – a bude toho víc, poněvadž reklama na spokojenost je každým rokem silnější.

Ani jsem nějak nepostřehl reklamy na vánoční úklid. Jako by si lidi vzali k srdci slova mé kolegyně z práce, že i když vypráší pouze jednu jedinou dečku, vánoce stejně přijdou. Ale spíš jde o to, že úklid by v reklamách stresoval – asi stejně jako evropská reklama na rodinu s dědečkem, co musí jako umřít, aby viděl rodinu (a to už je silný kafe až moc).

Lidi se prostě rozhodli být šťastní, i kdyby je to mělo zabít.

A co vám budu povídat, daří se. Ne to štěstí, ta cesta k němu. Vám mimopražským mohu sdělit, že Pražáci jsou už na mraky, a to do vánoc ještě něco chybí.

Včera jsem měl osmičku a lidi mě nijak nešetřili. Dokonce se mi stala věc, jaká ještě za patnáct let ne, že dostanu dvě oficiální stížnosti za jeden incident se zavřenými dveřmi. Lidi se potřebují odreagovat, emočně, a řidič je celkem snadný terč, protože i přes snahu podniku ukázat nás v lepším světle, stále nás lidi považují ne za řidiče, ale spíš za negry na poli s bavlnou. Poslušná zvířátka, co musí snést všechno, a ještě makat.

Takže včera jsem to dostal, jsem dobytek a čurák, pak píča (to nevím proč), a tahle slova vždycky pronášel někdo, kdo říkal, abych se choval slušně. Asi byli všichni surrealisti. V jednom případě už toho bylo hodně, tak jsem paní oznámil, že už mě nebaví, zatleskal jsem jí a popřál hezký den, v dalším zase požádal "slušného pána", jestli by se před tím, než mi vynadá, alespoň trochu omyl.

Udělali jsme z vánoc něco špatnýho. Něco kritickýho, a je nám to jedno. Všichni mluvíme o klidu a návratu k hodnotám, a pak nakupujeme a chováme se jako zvířata (mít já prachy, nakupuju taky, ale to zvíře bych si rozmyslel). A přitom je to tak jednoduchý. Klid by neměl být jen pod stromečkem na Štědrý den. Ale pořád. A hlavně ty čtyři týdny před ním. Pak si ten klid opravdu užijeme.

PS: Dneska mám linku 12. Vánoční trhy na Malé Straně a na Andělu, plus turisti. Valte to na mě.