Pamatujete si na to ještě? Pokud Vám tedy není teď dvanáct. Já trochu. Maminka chtěla holčičku, tak jsem dostával panenky, tedy panenku. Byl to její jediný pokus, a já panenku hned svléknul.
Kamarád Marek říkal, že hrál fotbal a štval rodiče. Příležitostně se vyválel v bahně, aby naštvání znásobil. Když se nedařilo, dal si druhou várku svinstva.
(Jeho děti se válejí v bahně už teď, a to jim není ani osm.)
Jitka zase skákala gumu, hrála s céčky čáru, cvrnkala kuličky a hrála s klukama fotbal. Plus stavěla z písku hrad a zavírala do něj sarančata. Na rozdíl od Marka se však v bahně neválela.
(Po uzávěrce – Jitku jednou naštval kluk, a tak ho popadla, hodila do trávy a schválně vyválela v hovně.)
Petr si prý zase užíval jedenáct let (víc jsem z něj zatím nedostal).
Pak se rozpovídal a řekl cosi o vybíjené a že byl drzý na železničáře, protože si myslí, že je génius – to podal jako vysvětlení. Což také vysvětluje, proč prý v jedenácti letech chodil do parku a pozoroval opilé lidi. (To už nechápu ani já.)
A jedna máma: Ta chodila do přírody, pekla buřty, pila ze studánky, s malinovkou, a byla šťastná.
+++
Vývoj dítěte má zajímavé stupně:
Když je Vám šest, máte rodiče za ty nejchytřejší lidi na světě – vědí cokoli, úplně všechno, třeba kolik je na světě brouků? 20 miliard, šest set dvacet tři milionů, dvě stě šedesát sedm tisíc, osm set dvacet devět.
Ve třinácti máte rodiče za šašky, kteří nemají nic jinýho na práci než Vás ztrapnit. Oblečou Vám tričko se Šmoulinkou, olizují kapesník a posléze cítíte jeho slizké přitisknutí na tvář a přejetí celé držky, případně vyprávějí před spolužáky, do kolika let jste namísto do mísy močili ráno do matrace.
Pak se z rodiče stane diktátor či monarcha – a vydává rozkazy. Rozkaz číslo dvacet dva – žádné železo v nose, dokud žiješ pod střechou mou. Pravidlo 16: Pořádek bude v komnatách, dokud jíš z talíře mého.
Později se dítě rozjede do světa a svět si začne užívat, aniž by tušil, že svět se mu cpe pod kůži se vším špatným a rychle dítě nachytá do pastí – potom jsou z rodičů ochránci a osobní strážci. Dokáží dítě vysekat z průšvihů a nepříjemností, do nichž je svět uvrhl.
A nakonec dítě zjistí, že jejich rodiče jsou príma lidi, kteří taky kdysi byli dětmi a vyváděli stejný kraviny jako oni.
(Ale tohle všechno není nic nového.)
+++
Jedný holce je dneska jedenáct. V tenhle čas publikování tohoto blogu ještě nebyla na světě a její máma se teprve rozdýchala při kontrakcích. Už od desíti dopoledne jí slibovali, že už to bude. Už to bude. Už to bude - a miminko už nepřímo připravovali na život v ČR, kde všechno "už to bude!"
Bylo zajímavý, že byl první jarní den a byl Velký pátek – dítě už od narození začalo napadat dogmata náboženství, neboť si "vzkříšení" střihlo o tři dny dřív. Prostě určená pro velikost.
Netřeba přát nic kýčovitého. Kdo by taky přál dítěti něco zlého?
Ale víte co, trochu jsem se mrknul do numerologie a milou dívku čeká zajímavý, a vlastně tak trochu zvláštní rok. Hodně změn – a dokonce i ne příliš jednoduchých. Ale zvládne je. On ano. Ona na to má, protože má dobrý genetický základ od obou rodičů.
+++
Tak přeci jen trocha přání (od zmíněných výše, i když je třeba nezná, ale při psaní asistovali):
Od Jitky: Všechno nej… do života
Od Marka: Ať si užije minimálně osminásobek svého nynějšího věku. (Dědci budou šílet.)
Od Petra: Užívej si paralelních světů. (Ano, je zvláštní.)
Ode mě: Aby si poznala svět, pokud možno jenom v tom lepším.
A ta máma? – ta Ti to přání řekne sama.
(Teď ještě pořád funěla, protože ses narodila až po pátý.)
