Když se smůla lepí na paty

Přiznávám, že tento týden nezačal nejpozitivněji a je mi zatěžko namlouvat si nějaké zlepšení jak ve fyzické, tak duševní kondici. Dnešní blog bude ukňouraný – au au.

Včera jsem hodlal po dlouhých měsících začít žít trochu jinak. Už by taky bylo načase. Vesmírná energie šambaly, jak by řekl výpravčí Svatej – skoro svatej, mi byla dlouho osudem odpírána, a já se tedy hodlal naladit na modrou barvu lásky a naopak v sobě udusit zelenou barvu smutku a beznaděje. (Ano, i v tomhle lidi občas lítají, aniž by si pomáhali látkami od strýčka legrace.) Vyjít vstříc porozumění a povznést se jako balónek. Budu víc psát a přestanu se máchat v zelené husté hmotě depresí.

Vstal jsem brzy, což není pro odpolední jezdce, kteří chodí domů z práce doprovázeni půlnočními a pozdějšími strašidly zrovna jednoduché. Ale dal jsem to a vstal v půl sedmé. Udělal jsem si zdravou zeleninovou snídani (poloviční Matrix dieta) a koukal z okna na svítání nového dne a zdravil slunce.

Než jsem však dojedl, cosi v čelisti cvaklo, ucítil jsem tlak, a sedmička vlevo dole byla v hajzlu. A to jsem byl před dvěma týdny u zubařky (s jiným zubem a radoval se, že mám pro tenhle rok pokoj).

Opustil mě kus zubu, taková ta špička na stoličce, takže zub teď vypadá jako napadený hrad, přičemž jeho plomba zdrhla o několik hodin později někde na křižovatce u Anděla, a jelikož měla s panem Zubem dlouhodobý vztah, nešla na chodník, ale přímo do žaludku.

Netuším, proč se to děje. Jestli jsem příliš negativní – jak mi poslední roky vztahu s mojí ženou neustále opakovala moje tchýně (a smála se u toho jako čarodějnice) a já ji chtěl uškrtit mnohem častěji, než jak se na průměr u tchýně sluší. Nebo si rozhádal vesmír a nepožádal o energii slunce a planety Šupiter a málo jsem kupoval takový ty chytrý knížky, kde se píše, že někdo před mnoha a mnoha lety našel tajemství života, a pak ho z nějakých nevysvětlených důvodů schoval, pak ho po staletích našel někdo jiný, aby ho zase schoval, a teď ho náhodou našla autorka, která se na mě směje z přebalu knihy, a zadarmo mi ho dává jen za pakatel čtyři sta korun – miliony prodaných kusů.

Nebo se exmanželka dala na voodoo kouzla (čemuž bych i věřil) a tam, kde se vyskytuje neznámo kde, se objevuje větší množství kohoutů s podříznutým krkem. Ve hře je spousta variant, a pravděpodobně fungují.

Tak či onak, start do nového života se zrovna nepovedl, a můj stroj zvaný "vůle" se jenom velmi těžko rozjíždí.

Ale nezoufám. Ve čtvrtek bych měl jít trpět na křeslo a opravit hrad a spojit pana Zuba se slečnou Plombou v novém svazku (osud jim žehnej a dej jim dlouhý společný život), a včera jsem si koupil prý zdravý čaje, které mě nastartují pozitivní energií a během noci mi spánek zaplní blahodárnými sny – na čemž něco bude, protože mám pocit, že se mi zdálo něco strašně podivného a ráno po probuzení byl rád, že to mokrý na mě je jenom pot.

Ale všechno bylo v pohodě. Dobré ráno mi popřál růžový slon v cylindru pobíhající po kuchyni a na mail mi přišla zpráva z knihovny, že konečně pro mě mají zamluvenou knížku. Začíná se to obracet k lepšímu.

PS: Petře, v křesle je stále ještě místo.