Je to docela hit. Píše se o nich hodně, a dokonce tady na blogu. Jako by se v otázkách a odpovědí seznamování přes seznamku dosáhlo nového stupně, o němž se sluší hovořit.
I já tedy mohu přiložit do mlýna. Nikomu se nechce být samotnému, a byť se považujete za poustevníky, někdy na vás smutná přijde a závidíte všem těm, co se vodí za ruku, líbají na ulici, nebo si jen povídají, a nebo se na sebe jenom zálibně usmívají, jsou mlčky, a okolí kolem nich těhotní jejich společným tichem.
Já tedy patřím k lidem, kteří se seznamují těžko. Vypadám jak vypadám, jsem stydlínek, nemám káru jako prase, nemám jachtu, mému spořitelnímu účtu se přezdívá chudoba – vlastně mám jen to, že nemám nic. Nemám ani chlapské tetování na svalnatých pažích, nemám ani ty svalnaté paže, tudíž by se dalo říct, že jsem se jaksi pro tuhle dobu vůbec nepovedl.
Jo a ještě jsem slušný a poctivý, což je se dneska považuje za projev slabosti – takže jsem vlastně ještě navíc slaboch.
Jo a ještě tramvaják – což je vnímáno všelijak. Krátký verš odhalí můj stav mysli:
Lidi na mě kašlou
Plivaj na mě z vršku
Občas na mě volají,
Že rozmlátí mi držku
Mně to ovšem nevadí,
Já vím, co je snaha
Při vejplatě zajásám
Vivat DP Praha
Jak se říkalo v seriálu Hospoda: člověku by nemělo býti samotnému, a už starý cirkusák Berousek dával do klecí medvědy po dvou nebo po třech, aby se nenudili – tak i já jsem nechtěl být sám, a i přes můj handicap, což je vlastně to, že existuju, jsem se rozhodl někoho hledat. Ne na vážné seznámení, to dá rozum, já znám svoje hranice, ale třeba na dopisování.
Internetová seznamka něco podobného zajišťovala. Ještě uvádím, že jsem hledal normální dopisování, a nikoli takové to lechtivé, kdy si dva vesměs jenom lžou a píši si o něčem, co se nikdy nestane skutečností.
Jak jsem psal před několika měsíci, podobného psaní jsme si užil kvůli románu (má ve finále něco přes tři stovek stran a uvidíme, co na to nakladatelství Fragment) a rozhodně to nebylo něco, k čemu bych se vracel.
Jen pro představu z výběru:
Uděláš ze mě holku, oblečeš si mě do dámského a pak vycpeš kozy?
Myslíš, že by ses mi dokázala (cenzura) do pusy
Chtěla by si být tatínkova holčička, taková ta malá mrcha, koketa? Věk tak do třinácti let.
Myslíš, že by ses se mnou zvládla milovat v bahně u rybníka?
Ne, tohle ne, nýbrž normální psaní. O životě, o tom, co nás trápí, co máme rádi, co bychom rádi, až… Ale jen povídání, tudíž je jedno, odkud ten druhý je. Vedle v baráku, nebo z Jamajky, je to fuk.
Podal jsem dva inzeráty. První v běžném znění – že bych si rád povídal, že vztah nechci, protože nemám co nabídnout. Jen to psaní.
Tenhle blog nebude mít Happy end, takže si to nejlepší vyřídíme hned teď. Jak jsem napsal, podal jsem dva inzeráty, a přestože se ženy ozvaly, dalo se skutečně mluvit jen se dvěma, na každý inzerát jedna. To není moc.
S jednou jsem si dokonce psal snad půl roku. A vždycky jsem se na její maily těšil. Pokud se mě ptáte, proč se to mezi nevyvíjelo dál, musím odpovědět, že je vina na mé straně. Najednou jsem k té slečně ze šluknovského výběžku cítil něco jiného, co nebylo v mé nedobré situaci správné. Chyba byla prostě v tom, že se to u mě paradoxně naopak vyvíjelo.
A teď k tomu horšímu, a bude to jenom horší.
Po prvním inzerátu se ozvalo asi tak osm žen, tu jednu počítat nebudu – a mohu vás ujistit, že naše psaní netrvalo déle než dva dny. Pak to prostě skončilo. Z jejich strany, já chuť měl.
Spektrum charakterů se mi jevilo jako bohaté. Třebaže jedna věc všechny odpovídající ženy spojovala. Všechny měly problémy. Takže jedna z několika pravdivých informací o seznamkách je, že tam mají problémy asi všichni. Jinak by na seznamku nechodili.
Rovněž i další rozložení problémů bylo bohaté. Ne každá žena si stěžovala, že jim její partner nevyhovoval, či nevyhovuje přímo teď. I když…
Jedna žena třeba měla partnerský problém exotičtějšího rázu – a to že rok po svatbě otěhotněla, teď byla ve čtvrtém měsíci a její přítel se svěřil, že je bisexuální a má přítele, jehož skutečně miluje.
Jiná zase měla, strašný, ale fakt jako strašný problémy, no hrůza, to ani neni možný aby někdo měla tydle problemy, a je to děs, a teď je na horách, nechce tolik pít, ale je v nějakym lepšim baru, tak si dává, von to platí jako podnic, co tam jako dělaá, jo, ale ty problémy jsou strašný, fak t strašný, že neví, co by jako měla dělat.
Někomu podobnému nemůžete napsat nic normálního, takže jsem jí odepsal, že i já mám problémy, ale trochu jiný, a odtamtud, odkud pocházím, se za velký problémy považuje, že někdo visí dealerovi, nebo jste zbouchnutá někým z ulice – takže jsem se zeptal, jestli ví, s kým to má, nebo kolik dluží za koks?
Už nenapsala.
Došlo i na romantiku. Jedna žena (má problémy s manželem a chtěla by do Prahy) mi psala, že je romantická, že její manžel není, ani malý holky si už nevšímá a je jen v hospodě, a že jí nějak ani nejde o majetek nebo o peníze, ale že by chtěla pořádnou lásku. Inu proč ne.
Celý den byla krásně romantická: měsíček, loučky, vycházky v lese, aj, to byla nálada. Druhý den změnila notu a zaútočila tvrdě – prý kde bydlím, jaký mám byt, kolik beru, a co dělám, a jestli mám rád děti.
Já odpověděl, že děti miluju, ale tou otázkou na to ostatní, že mě zaskočila. Do této chvíle jsem myslel jenom na romantiku. A že je to škoda. Pak jsem ještě napsal: bydlím na Vinohradech, být mám přes 100 m2, ale moc tam nebývám, poněvadž jako manažer banky jsem dost často v práci. A peníze? Co je dneska 90 000 čistého. Pak už nenapsala.
Ženy za posledních 20 let získaly neuvěřitelně obchodního ducha. Sice pořád mluví o rovnosti, o emancipaci, nechtějí dělat rozdíly mezi sebou a muži, ale jakmile přijde otázka zajištění, řeknou vám, že se chlap musí postarat. Rovnost nerovnost.
Pak jsme si psal s jednou smutnou – a byl to i smutný příběh. Slečna nebyla zdravá nervově. Sice psala hezky, ale občas jsem jejímu psaní nerozuměl, ale slibovala mi, že po lécích se to vždycky zlepší, a když je hospitalizovaná, tak pak je po návratu jako nová.
Já vím, taky je to ženská, a chudák, a třeba umí milovat upřímnou láskou, jenže… Já už mám očistec za sebou a nelze být pořád v jednom kuse záchranným kruhem nebo vestou, co zachraňuje druhé, nebo se pro ty druhé obětuje. Já jsem si už svoje vyžral, je načase taky sklízet plody – nemůžu do nekonečna držet prsty v cizích hrázích a zastavovat vodu, aby se hráz neprotrhla.
Po nějaké době, asi po půl roce, jsem si podal inzerát nový. Tentokrát jsem na něj šel od lesa a pojal text netradičně. Dneska, když o tom přemýšlím, spíš mám pocit, že šlo o experiment, kam až žena je schopná zajít.
Text zněl přibližně takto:
Hledám ženu na dopisování, pouze na dopisování: Zpráva pro zlatokopky: Exka už mě oškubala dost, nemám ani floka, a hodlám spíš škubat. Pro estétky: Jsem tlustý, hodně tlustý, hubnu pomalu, a pořád jsme tlustý, sám sebe se v zrcadle bojím a občas páchnu. Pro romantičky: na rande letos určitě nepůjdu, proto si chci jenom dopisovat.
Kamarád říkal, že jestli na tohle někdo odpoví, tak leda nějaká z Bohnic. Já si myslel totéž.
A to jsem se divil. Odpovědělo víc žen než na první inzerát. A nebyly to ty samé, prostě nová, nebo chcete-li čerstvá krev. Ale ne zas tak nová a čerstvá, aby jako ta předešlá neměla problémy různého druhu – dvě ženy, aniž se pravděpodobně znaly, mě po denním dopisování poprosily o finanční výpomoc okolo pěti tisíc.
Tomu já říkám neztrácet čas.
Jak jsem řekl, šťastný konec nebude:
Seznamky jsou potřeba (asi). Lidi žijí rychleji a v té rychlosti nemají na spoustu věcí čas – třeba někoho hledat. A seznamka pomůže.
Ačkoli taková reklama na seznamku pro náročné mě dokáže nadzvednout (a taky nechápu, proč není seznamka pro nenáročné, jinými slovy pro chudé). Jo, seznamka pro movitý není nic pro měkký. Tam se asi nežádají pětitisícové částky, tam se jede od půl melounu výš. Tam se asi nemluví o romantice, a jestli ano, tak o romantice na Maledivách nebo o jiných místech, na které pravidelně jezdím na dovolenou s cestovní kanceláří YouTube, a pokud se mluví o něčem veselém, tak o tom, jak koks splachuje Dom Perignon a všechno je tak fajn, a bude ještě líp po další lajně a skleničce na zapití.
A současnost. Nick na seznamce jsem zrušil, stejně tak jako jsem smazal mailovou adresu. Možná je to škoda, že bych jako měl zkoušet dál – ale někdy už prostě zkoušet nechcete. Někdy jenom prostě čekáte na zázrak.
