Kdy zase "pajecháme", majore Gagarine?

???????! – Jedeme! Ozvalo se tento den v roce 1961 při startu z paluby rakety Vostok 1 z úst tehdy ještě nadporučíka Jurije Alexejeviče Gagarina (když se vrátil, byl už major) a svět se změnil.

Nechci tady vypisovat, co se normálně v podobných výročích píše, ale rád Vás odkážu na příspěvek pana Strádala z dnešního rána s názvem Dobrý den, majore Gagarine – ještě se k němu později vrátím. Já však raději společně s tímto datem vzpomenu na historku mého tatínka.

Když byl na vojně, tak rok 1965 Gagarin přijel na besedu s vojáky, a poněvadž táta mluvil velmi dobře rusky, byl vybrán jako překladatel – nebo spíš dokladatel (rusky se tenkrát mluvilo hodně, ale ne každý na jedničku). Gagarin si prý na nic nehrál. Odpovídal na otázky, vyprávěl (politiku do toho příliš nepletl), ptal se na osudy poslouchajících vojáků.

Po skončení besedy Gagarin prohodil ještě několik vět s mým otcem. Poděkoval za překlad, a než Gagarin odjel, táta se ho skromně zeptal, jestli by si nemohl sáhnout na jeho medaili na kapse uniformy, kterou obdržel za vesmírný let. (Tenkrát lidem stačilo pro velké věci hodně málo.)

Gagarin se usmál (už ten jeho věčný úsměv byl za roky cestování po celé planetě trochu ztrhaný), odepnul ji a otci půjčil. Když si ji zase připnul, řekl, že je jen škoda, že už nikdy nedostane další.

Pan Strádal nakousnul onu záležitost, že lety do vesmíru se sice dál uskutečňují, ovšem jako by ono pravé dobývání ustrnulo na mrtvém bodě. A třeba jsme dobývali jiné věci a záležitosti kolem nás.

Rád se dívám na hvězdy. Kdykoli tam třeba vidím prolétávající hvězdičku, která není hvězdou ale vesmírnou stanicí ISS (přelety se dají zjistit na netu, stejně jako jiných těles), mám radost. Vesmír je tajemný a někdo tam nahoře do té tajemnosti kouká z o něco bližší vzdálenosti než já tady dole. Mám rád vesmír a vše kolem něj a pořád se ptám, stejně jako jiní, kdy budeme pokračovat? A vůbec – je ještě vůle pokračovat. Nezvykli jsme si náhodou na menší sny? Na menší, abychom se třeba poté bránili menšímu zklamání, které bolí méně.

Velkých snů bychom se neměli bát, ani toho zklamání. Ale to Vám neříkám nic nového. Podívejte se raději večer na hvězdy, pokud budou vidět, a když ne, podívejte se jinou noc. Dokázali jsme to. A můžeme dokázat víc.

Ale i ten úspěch je někdy hořký, jako když si vzpomenu na setkání táty a majora Gagarina a jeho medaili.

Škoda pane Gagarine, že Vám právě ten Váš krok do historie lidstva vzal všechny další sny.

Ale ještě i tak jich dost zbylo pro nás.