Kdy vlastně zdobit stromeček?

Já nevím jak u Vás,  ale u nás doma vždycky platilo, že čím dřív tím líp. Maminka měla Vánoce vždycky moc ráda, takže jsme měli stromek brzy.

Po Vánocích ve škole se o svátcích mluvilo. Při hodině, někdy na známku. Spolužáci vyprávěli o Štědrém dnu, jak vstali a šli zdobit s tatínkem stromeček. Málokdo ho zdobil s maminkou. V té době ještě maminky dřely samy v kuchyni, dneska v kuchyni dřou všichni dohromady, i když tomu tak není.

Já spolužáky poslouchal a říkal si, proč jsou všichni na takový brzdě? Proč zdobit stromeček až na Štědrý den? Tak pozdě. To já už měl dvacátýho prosince za sebou tři generálky i s dárkama, jak jsem je cvičně pod stromek skládal. A když jsme na něj ještě dávali čokoládové bonbony v barevném staniolu, byl z větší části očesanej jako hruška.

(Ty dárky načisto – Ježíšek u mě skončil brzo. Ve chvíli, kdy mě jednoho prosincového dne starší bratr popadnul a dovezl mě do Hloubětína k Havaně, kde stál něco jako obchoďák – socialismus – a my koupili mamince vařečku. Za čtyři pade. Ještě bych ji doma našel, ale budu dělat jako že ne, protože přeci jen jde o nástroj tvořící násilí vyrobený za komunismu, ačkoli hádám, že dneska za pana Ondráčka je to jedno.)

Spolužáci mluvili o zdobení na Štědrý den a já radši mlčel, a mlčel jsem o to víc, poněvadž stromek jsme někdy měli až do února. Ne že bychom slavili každý týden, ale mamince se Vánoce líbily natolik, že je nehodlala tak rychle opustit.

Nakonec se to stejně provalilo a já si pamatuju, jak u mě na začátku prosince spolužáci Břešťan a Habel a Kožner byli na videu, a víc než na Vetřelce koukali na stromek v rohu, který nejen že stál a svítil, ale měl dokonce čtyři špičky. Ani nevím, kde jsme toho hybrida sehnali. Avšak stál tam a jako by přišel z jinýho světa. Od té doby jsem měl pověst podivína. Což nebylo tak zlé, poněvadž horší bylo, že jeden z těch tří očesal stromek o velkýho Mikuláše, co býval uprostřed kolekce. Někdo ho dluží, pánové.

(Teď si soukromě vyřídím jednu věc z pozdější doby: neshodil jsem ho, neshodil, spadnul sám, prostě sám, když jsem přišel, už ležel, ležel jako mrtvej, dvě kouličky měl prasklý, avšak já se ho ani nedotknul!!!)

Odpusťte mi moji slabost. Dneska už asi není zdobení stromku daleko před Vánoci nic zvláštního. Nepočítám tedy stromek na Jana Želivského, borovičku, tam na křižovatce. Ta svítí celý rok. Taky nepočítám Vietnamce na Balabence, ty zase mají svítící stromeček celý rok ve výloze. Ani nepočítám obchodní dům Bílá Labuť, jehož vánoční výzdoba zajímala v minulých letech i dubnovou televizní reportáž – což ale uznejte, není od dubna do Vánoc daleko, takže proč světýlka stahovat?

Už však někdy na konci listopadu jsem na FB viděl první fotky domácností se stromečky a s vánoční pohodou okolo.

Nechtěl jsem být za suchara, tak jsem napsal, že stromeček už mám samozřejmě taky, akorát nemůžu větrat a otevírat okno, poněvadž se mi do bytu dobývá veverka, která se v stromečku dožaduje své dutiny a naskladněných oříšků. Už nemá ani jedno. Dutina se zavřela, squattery nemám rád, a oříšky se znárodnily do cukroví.

Ostatně i konec listopadu se jeví pro zdobení jako pozdní období.

Vánoce, co vím tak z minulých let, pokaždé odstartovala první vánoční televizní reklama na výhodnou vánoční půjčku na spokojené Vánoce (Vánoce, Vánoce, Vánoce, žádná manipulace, jenom slovo). Přicházela po Dušičkách. Ani jste nestačili uklidit pavouky a kostlivce do skříně, a už se vám do baráku dobýval Ježíšek –  nebo Santa, pokud na to přišlo.

Letos vánoční půjčka dorazila dřív. Už v polovině října. Jako by se komerce inspirovala moji exkou, která mi taky v tu dobu nějak volala a ptala se, jestli mám doplacený její dluhy? Vlastně se ani tak neptala, jestli je doplaceno, ale jestli bych si náhodou nepůjčil ještě jednou – přeci jen, jak říkala, měli jsme v manželství i hezké chvíle, na něž si já ovšem nepamatuju.

Vánoce letos začaly brzo. Dušičky zapadly a kšefty vsadily na velký svátky. Asi se to vyplatilo. Lidi jsou šílení a vidím, že i šílenější než vloni. Neřeším je. Jen chci přežít, a občas tomu pomáhám i druhým. O tom jsme už taky mluvili.

Na druhou stranu, v tomhle šílenství alespoň zapadne šílenství jiné. A to, když má někdo rád Vánoce a stromečky a celou tu pohodu kolem dokola, už se nemusí přemáhat a svoji slabůstku může vesele pustit do světa. A to je dobře. Vánoce jsou přeci pěkný.

Pěkný a krásný –  a já ten stromeček neshodil, spadnul sám, a ještě bych prosil toho viníka z oné trojice uvedené výše, aby laskavě vrátil toho čokoládovýho Mikuláše. Vánoce jsou přeci pěkný – a už jsou hodně dlouho.