Kdo šel na pouť zadarmo a proč to někomu vadí

Vždycky si říkám, že redaktor, který napíše článek o tom, že uprchlíci z Ukrajiny dostanou něco zadarmo, počítá s nevolí, jakou jeho obsahem vyvolá – jinak by nepovolil diskuzi.

Možná že to ale dělá proto, aby právě diskuze ukázala, co jsou lidé zač a co jim na světě vadí.

Ukrajinci si včera užívali na pouti zadarmo a národ je v pohotovosti – tedy někteří z něj.

Samozřejmě si to hned k lidem, kterým se něco takového nelíbí, zamíří jiná část národa, ta, co začne vysvětlovat, že někde je válka a projetí se na kolotoči nebo vstup do ZOO je ve srovnání se zemí srovnaným domem a mrtvými na ulici hotové prd.

Já si ale myslím, že lidé, kterým i tak tyhle (napadlo mě slovo výhody – ale to je blbost, výhoda to není), kterým i tak tahle pomoc přijde moc, že o té válce ví moc dobře a že i ví moc dobře o tom utrpení s ní spojením – ale i přese všechno si pokládají jinou otázku.

Otázku, proč někomu pomoc jde, a někomu před tím ne.

(Je to špatná otázka? Teď ano. Jindy ne.)

Druhá strana odpoví – že válka je v měřítku jiných starostí na samotném vrcholu a že všechno ostatní je ve srovnání s ní zbytečným.

Je to dobrá odpověď – než se někdo jiný zeptá jinak, a to:

Jestli právě tahle válka není důsledek toho, že se někdy někomu něco dělat zdálo zbytečné?

Všechno má svůj důvod a jenom nic od ničeho nic zůstane ničím.

Vlastně se ani nedivím, že někteří lidé na poskytování pomoci nadávají. Pro ně, a to je to zvláštní, přijde válka jako nespravedlnost pro ně samotné, neboť až během ní se ukáže, co všechno jde, když se chce, a co není jenom prázdnými předvolebními sliby. Ti lidé se cítí podvedenými.

Opět samozřejmě protistrana odpoví, že tam je válka, mrtvé děti, zdemolované domy – a je to odpověď, která jim vydrží dostatečně dlouho, poněvadž dostatečná je. Stejně tak dostatečné pro ně bude neustále na pomoc poukazovat, případně k ní burcovat.

Tím se dostáváme k otázce, co lidé, kteří nyní pomáhají, a jim lidé podobní dělali před tím? Jak pomáhali před válkou? Co pro ně bylo důležité. A vůbec. Pomáhali nějak?

Dostal jsem několik mailů, kde se mě čtenáři, většinou slušně ptali, jak pomáhám já. Všem jsem shodně odpověděl, že deset let pomáhám organizaci, která zase pomáhá tělesně postiženým, a pomáhám jí proto, že jsem to slíbil při křtu knihy jednomu z jejích zakladatelů (stiskem ruky a četným skautským), což je člověk, kterého úplně všichni znáte a mnohdy i máte rádi, a svůj slib hned dokázal, že jsem honorář za knihu nadaci věnoval. (Kdo kdy jak, stačí zaměstnat Google)

O tomhle píšu poprvé, a pro někoho bude moje jednání překvapením. (To byste koukali, co se o mně píše, že se ani nestačím divit – někteří dokonce s jistotou vědí, v jakých sociálních poměrech bydlím, a jiní, promiňte mi ten výraz, pitomci se toho hned chytí a splétají o mně konspirační teorie. Jiný pán, kterého taky všichni znáte, mi řekl, že ať si zvykám, že to vzhledem k nadcházejícím událostem kolem mě bude horší).

Bude to pro mnohé překvapením, jelikož nepatřím k těm, co mají o pomáhání potřebu mluvit veřejně (vytahovat se) a psát po všech zdech čísla účtů (protože takoví většinou sami nic nedají), já spíš ty peníze vydělám.

Čechovi mimo jiné vadí pomáhání z toho důvodu, že pro něj se záležitost s válkou táhne. Táhnutí Čech nemá rád. Ten chce mít jasno v krátkém časovém úseku. Jak se něco začne protahovat, už je nesvůj, protože z toho jenom koukají „finanční komplikace“. Pokud si myslíte, že jsem cynik, stačí překousnout hrdost, jaká se od Vás mediálně očekává, a poslechnout si lidi kolem.

Nejvíc mě zaujala zaslechnutá věta: „Je mi jedno, kdo to vyhraje, hlavně ať je konec!“

Cynik na druhou, řeknete si, ale když se na tu větu podíváte blíž, je zvláštní a vypovídá hodně o dnešní době o nás samotných.

Co si přejete Vy? Sami za sebe. Aby Ukrajina vyhrála? Nebo aby byl konec války? První varianta může znamenat dlouhé boje a hromady mrtvých. Druhá zase výhru Ruska, ale za cenu, že už nikdo neumře. Nebavím se teď o tom, co se může stát, ptám se, co si přejete Vy.

Co má vyhrát? Lidskost, nebo svědomí? A co z nich k čemu patří? Ke které straně.

Lidé, kteří se čílí, že má někdo něco zadarmo, ačkoli zadarmo to vůbec nemají a cena za to se změřit nedá, si také tuhle otázku pokládají – jenom jinak.

Už tu zazněla.

Jak pro někoho malé a málo viditelné věci by se měly pro někoho dělat, aby se pak později nemusely řešit ty velké.

Aby jednou ta dnešní otázka o válce nebyla pro někoho mála.