Kampaň (možná budoucí olympijská disciplína)

A máme to tady, vážení posluchači a přátelé dobré politiky, jestli ještě nějací jsou. Muž u zvonku odcinkává poslední kolo. Buší do toho kusu železa jako smyslů zbavený, jako by sám tušil, jak urputný a nelidský boj se nyní na stadiónu odehrává. Všichni běžci mají výrazy jako roboti a ze záhybů končetin a orgánů vymačkávají zbytky sil. Já vím, že by to žádný z nich nepřiznal, že každý se v mysli cítí jako bůh, ale ta únava si pohrává s každým mimickým svalem.

Cink cink cink

Jde do tuhého, jde do tuhého, vážení posluchači. Přísahám při jménu svý matky, že tu cítím krev.

A emoce, samozřejmě. Kdepak. Jak se do toho míchají emoce, veškerá sranda končí.

A máme to tu. Je to tady. Krásný příklad tryskajících emocí. Ministr financí má pro svoji stranu fintu a vkrádá se mezi pracující lid. Je to sice jen razie v tržnici, ale ministr se k práci chová s pokorou, jako by obyčejně dřel od úsvitu do soumraku za dvanáct čistýho. No to se jen tak nevidí.

A máme tady další finálové kličky a potencionální zázraky. Půlka do cíle a všichni ze sebe mačkají maximum, až z toho cákají jako jahodový knedlík. To je nervák, to je nervák!

Přátelé, Vám, co to nevidíte, Vám je musím popsat jako gladiátory. Dávné bojovníky, co se právě pohnuli směrem ke středu arény k poslednímu boji na život a na smrt. Lepší přirovnání mě ani nenapadá. Na smrt jdoucí Vás zdraví. A všichni k tomu pozdravu přihodili něco divadýlka s kapelou, pivem a gulášem. Je jedno, že je ho jenom po dně. Spolehlivé bezdomovce a tvory plaché poctivé práce deset přídavků dozajista zasytí. Na ostatní pak zbudou klíčenky, držátka nebo pivní tácky – ale i tak si občan přijde na své a má pocity zájmu. A když ho v tlačenici před pódiem ještě někdo obere, pocity blízkosti se stanou intenzivnější.

Jo ho ho, to je nářez. Finálová stovka na dohled. Pro nás stovka, pro soutěžící daleko víc. Oni z té stovky vymáčknou maximum. Oni vědí, že tu jde o moc. Ne o hodně, o příliš – o Moc. To je hybná jednotka a všichni to vědí.

Síly ubývají a někteří borci se ještě na posledních metrech snaží po těch druhých hodit nějakou tu špínu. Někdo se netrefuje, a tak si alespoň uleví dobře mířenou slinou. Další závodník si z toho nic nedělá. Je to robot, robot! Jede a dře. Dobře ví, že i slinu může v cíli nakonec otřít o "spokojeného občana!" Ten to snese, ten to snese.

Někteří závodníci se i podpírají. Je jasné, že spolupráce bude pokračovat i po závodech, tak proč si nepomoci a volební stánky nemít v jeden čas na stejném místě se stejně vřelými úsměvy a poplácáním. Přátelé, jediné slovo, které mě napadá, je solidarita. Obyčejná politická solidarita. Napadají mě i další slova, ale já bych rád komentoval i jiné soutěže.

A už bude konec. Kdo bude vítěz? Vítěz? Je to těsné! Těsné. Tak těsné, že diváci ani nedutají.

Protože si to nedovolí? Nikoli, jen mlčí! Několik blízkých sportovcům (nebo těch, co jsou za vodou) mávají vlajkami, avšak jejich jásot je na takovou masu tichý jako myší prd.

Ostatní mlčí, protože je v nich jen malá dušička. Hodně občanů se modlí, aby následující volební období nějak přežilo. Modlení slyšet už trošičku je.

A sílí.