Kabinosexuálové

Sex slaví poslední léta svůj vzestup. Hlavně sex netradiční. Je to IN být něcodivnýho-sexuál a svoji odchylku dávat na obdiv okolnímu světu. A pokud odchylku nemáte, smůla, Vážení, jste prostí obyčejní lidé – au.

Já už se v oblastech sexu ničemu nedivím. Četl jsem o Němce, co se vdala za lustr. Viděl jsem reportáž o ekosexuálkách, jež vzrušovaly stromy a matlaly se po prsou hlínou, pravděpodobně v touze počít krtka. Jeden chlap zase jel po motorkách (nejen na nich) a rovněž i jednu pojal za manželku a nechal jí ušít kožené svatební šaty (asi šaty). Nejspíš jeli i na svatební cestu – Na sobě, líbánky zvládli doslova On the Road.

Inovace v sexu pokračuje. Vidím to pořád, a už i dokonce v tramvajích.

Nemyslím tím sex v tramvaji. Ten je kupodivu v MHD běžný, s ohledem na jakou intimní věc mezi dvěma či více lidmi jde. Dokonce vám řeknu, že jsem neměl to srdce jít kdysi před lety mladou dvojici od sebe na Lehovci roztrhnout a oznámit jim, že jsou na konečné. Ne ne, cestovat s DP je jako sen. Jenom jsem si natočil zrcátko, zakousl Milku a ty dvě minutky počkal.

Vlastně to bylo takové milé poděkování, že mladé dokázala moje jízda vzrušit, až se nedokázali udržet a mezi Hloubětínem a Lehovcem si to rozdali (v tramvaji nikdo nebyl, a chápu jejich chutě, protože křižovatku Kbelskou jsem projel jako nadrženej démon).

Ale DP je plné možností, a proto se objevily další úchylky. Bavil jsem se o ní s kolegy a nemůžeme se shodnout, jestli je dobrá, nebo ne.

Jde o takzvané kabinosexuály, kteří našli své vzrušení v otírání svého těla o kabinu řidiče – a to nejlépe o tu, v níž zrovna sedí řidič.

Vyprávěl mi kolega, že nedávno vezl jednu k-sexuálku a setkání s ní bylo příjemné. Měla velmi, velmi vysoké kraťasy a na I.P. Pavlova se přimáčkla na kabinu takovým tlakem, až se svezla do strany a zadek udělal na plexiskle hvuíííííí. A pak zase zpátky, hvuííííí.

Mělo to jednu nevýhodu. Tato k-sexuálka zablokovala dopravu, neboť na Štěpánské řidič vytrvale zíral na dveře přes zrcátko a následující minuty zapomněl odejet.

Jiný kolega tak nadšený nebyl. Možná proto, že ho nenavštívila na kabině ona, nýbrž on. I tenhle k-sexuál přimáčkl na kabinu svůj velký zadek, a třebaže s ním nijak nehýbal, i on vydal zvuk. A hvuíííí to rozhodně nebylo.

Já jsem tolerantní, to se o mně ví (skousnu i bahno, modří vědí), ale na téhle sexuální úchylce mi vadí, že vrže. Jakmile se dotyčný o kabinu otře, celá se prohne a skřípe, a věřte, že to v uzavřeném prostoru není příjemné. Tady se opravdu může říci, že si dotyčný jde vrznout.

Já chápu, že za svoje úchylky někteří nemohou, a musíme být dle diktátu doby tolerantní ke všemu, co se jeví jako alespoň trochu nenormální – ale všechno odsud posud. A přestože posud málokdo zná, někde by hranice být měly. Pokud (posud) nejsou, lidi si dovolí po čase o něco víc.

Není to tak dávno, kdy mi jeden tenhle k-sexuál natolik vzrušoval kabinu, až mi ji zadkem otevřel (zamykat bychom se dle našich předpisů neměli). Už jsem mu musel něco říct. Poprosil jsem ho, aby mi prosím neojížděl kabinu – a jelikož se tvářil nechápavě a ublíženě (ano, netoleroval jsem ho) a jelikož jsem měl obousměrnou tramvaj, nabídl jsem mu lákavou alternativu.

Aby šel na druhý konec vozu a ojel kabinu tam.

O ní se totiž mezi lidmi ví, že je pěkná děvka