Jsme na tom stejně jako v Egyptě – prý

Jen si člověk po obědě pustí televizi, aby si jako by odpočinul, a hnedto dostane – tedy pokud se trefí. Narazí na Otázky… a tam miláček studentů pan kníže Schwarzenberg, a mluví, no mluví, titulky by bodly, zní to jako mluva,ale o to nejde. Člověk se nemá lidem smát, když jim něco nejde, ale platí to i o myšlenkách?

Jednalo se o dovolených, o Last (nebo Lost) limit, a Egyptě – a bum, pan kníže si myslí, že je tam situace stejně nepřehledná jako u nás. Že to třeba takový Němec může vnímat. Copak o to, Němec byl vždycky divný, ale copak my? Taky to vnímáme stejně. Pan moderátor se ptal, jestli názor máme brát s humorem, ale podle toho, co nakonec z honorace vypadlo, a přeložilo se to, mám pocit, že legrace to není. Situace je nepřehledná, jako u nás, avšak není to tak vážné, aby tam pan kníže nejel na dovolenou. To řekl, klidně by jel, mít čas. Má jasno.

Tak a teď co? Je to vtip, je to realita, masírují nás média, a v Egyptě vládne pohoda a všechno je jen humbuk. Krev holt občas teče, a že se střílej lidi, no a, vždycky se stříleli.

Já, pana knížete neřeším, nijak se pro mě neliší od pana knížete z pohádek Václava Čtvrtka O loupežníkovi Rumcajsovi – tam byla vrchnost taky pěkný lump a tyran normálních myšlenek. Ale co mě mrzí, že tohoto člověka ukazují jako spojku mezi mladými a těmi (asi) staršími. Člověka, který už dávno neví, kolikátá u nás bije a o svých surrealistických představách přesvědčuje a blbne veřejnost.

Mladí jsou na ruku. To víte, chtějí být cool, a kdokoli v téhle zemi mluví o něčem negativním, je pro ně socan nebo komouš. My se tady máme dobře, stejně jako v Egyptě, a mladí tleskají a barví si číro na fialovo, aby pana knížete povzbudili.

A já se vás mladých, a těch ostatních nicméně taky, ptám, a prosím odpovězte mi, já bych to rád věděl: podporujete ho ze srandy – jako že si říkáte, aspoň bude psina, když si tam nahoru sedne tenhle Eda, a jakmile se to podělá, tak zdrhnu do Ameriky (do Egypta, tam jsou na tom podle slov knížete stejně) – nebo mu skutečně věříte. A jestli ano, proč?

Já nechci nikoho soudit, ale pokud vidím, že někomu ujel vlak a dotyčný ovlivňuje dění a budoucnost naší společné země, není mi z toho dobře. Chtěl bych vědět, jestli, nedej bože, se vám stala a nehoda a vy museli na operační stůl, byste se nechali operovat od člověka, co se sotva drží na nohách a hýbe rukama, usíná během hovoru a o Vaší operaci říká teorie, že by se měla dělat stejně, jako ji dělají Eskymáci, páč ty to jsou na tom se zdravotnictvím stejně a mají podobný nástroje z kostí.

Nebo, jak byste se cítili, kdybyste se museli spolehnout na jakoukoli službu někoho jiného, a on byl úplně mimo, absolutně mimo mísu, s názory z jiného světa – taky byste to riskli jen tak ze srandy, aby byla legrace, nebo byste se zamysleli a uznali, že sranda tady končí a vám jde o krk.

Ostatně pokud jsme na tom stejně nepřehledně jako v Egyptě, o krk nám právě jde. A nejen ten příslovečný.