Jsem manžel sadISTA – heč

Zázraky se prý dějí každý den, a co zázrak, to jiná emoce z něj. A někdy i pocit, že osud má velký smysl pro ironii. Dneska se po měsících mlčení a skrývání objevila moje Exka.

A neobjevila se jen tak. Prostě se zničehonic ozvala a dorazila nečekaně jako podzim do Podkrkonoší. Ne že by dala na modlení, případně se začala řídit Čtyřmi dohodami a hodlala se se mnou majetkově vypořádat a spasit svoji duši – čímž myslím vrátit dluhy. Ne tohle ne, její motiv byl solidární o něco méně. Prý má ještě u mě věci – což je dojemné, poněvadž i po dvou a půl letech, co utekla za jiným chlapem, nezapomněla, že ještě něco by se dalo odnést.

Jak to tak bývá, když je vám něco žinantní, potřebujete podporu, a tak si Exka přivedla kamarádku. Jak jinak. Aby jí pomohla, jak jinak. Zajímavé u takových kamarádek je, že druhá strana, to jest já, u nich nemá šanci. Tedy pokud už je po rozvodu. Před ním jste i pro kamarádky manželek sladcí, veselí, prostě milí chlapi, které by chtěl každý. Po rozvodu máte smůlu.

Taková kamarádka je najednou, porota, soudce i kat, a na celém přelíčení je už předem jasné, že nemáte šanci předem daný rozsudek "vinen" jakkoli zvrátit. Jste hajzl, gauner, ničemný chlap, kterého si nikdy neměla brát. Můžete říkat cokoli, ale stejně neuspějete. Víte to, avšak stejně se hájíte.

V mém případě jsem se ještě od nových facebookových přátel Exky dozvěděl, že nejsem jen to výše uvedené, ale navíc jsem sadista, co svoji ženu mlátí, bere jí peníze, terorizuje jí čtyřiadvacet hodin denně – a při změně času dokonce hodin pětadvacet. Nikdo to neviděl, nikdo to neslyšel, jenže každý to o mně ví s neochvějnou jistotou facebookových statusů. Pravda má někdy mnoho zvláštních podob.

Stěhovat krabice jsem odmítl. Ne že bych chtěl dělat ještě potíže (může člověk, co se po dvou a půl letech s většinou křivd smířil, dělat ještě potíže), jen mám zparchantělou ruku, a tak než abych si za a) udělal pracovní neschopnost (finančně pro mě likvidační) nebo za b) měsíc jezdil se sádrou (což taky není nic moc) – koukal jsem, jak se pozvolna byt vyprazdňuje, jak mizí obrazy, keramika, skleničky, myčka, vyprazdňují se skříně a místnosti dostávají zcela nový image.

Možná si řeknete, proč jsem tak vůči Exce štědrý – přiznávám, že většina věcí byla stejně její (za manželství jsme si kvůli dluhům moc věcí nepořídili), a hádám, že konečně narazila na další kasičku v mužské podobě, v jehož sídle na přiměřenou dobu rozbije základní tábor a jako už po několikáté bude začínat znova. A já jí to i přeju, a sám jsem jí za poslední měsíce radil, aby si našla prachatýho dědka, nejlépe tak moc prachatýho, aby splatila veškeré půjčky a soudní vymáhání, a ještě by mohla u něj vyprosit nějaký zlatky, co visí mně.

Teď je to u mě doma zvláštní. Zvuk se rozléhá do stran a mám pocit, jako bych žil v tunelu – ačkoli zase nepotřebuju různé kvalitní zvukové systémy na projekci filmů. Já to mám jako v kině.

Ačkoli musím uznat, že Exka udělala na své duchovní cestě viditelný (slyšitelný) zlom. Zatímco před rokem tvrdila, že za jejím odchodem nestál žádný chlap a veškeré moje řeči o jejích milencích jsou pouze paranoidním bludem (stejně paranoidní jako její fotky s nimi na sociálních sítích, které jsem asi stvořil svojí geniální myslí a hned za ně získal na desítky laiků – a její synáček pod ně píše: "To je lepší tatínek, než ten předchozí!"), tentokrát již blud není takový, ačkoli přiznání, že odešla kvůli někomu, k němu se zatím nedostala.

"Odešla jsem, ale ne kvůli chlapovi, ten přišel později. Já odešla kvůli tobě!"

No prostě jsem sadista, kvůli němuž se prostě odchází.